Přistoupení Chorvatska do EU a změny v regionálním obchodu

Chorvatsko je na dobré cestě stát se 28. členem Evropské unie (EU). Po sedmi letech velmi intenzivních vstupních vyjednáváních tato země se 4,3 miliony obyvateli plně přijala acquis EU a v současné chvíli již 12 členských států ratifikovalo přístupovou smlouvu. Vstup Chorvatska do EU v červenci 2013 s sebou přinese mnoho politických, institucionálních i ekonomických změn do vnitřních struktur EU, stejně jako to přinese mnoho změn do vztahů v regionu.

Cesta ke vstupu

Jedna z výzev pro chorvatskou vládu během vstupních rozhovorů byla politicky citlivá spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Tato spolupráce splnila svůj účel zajetím Ante Gotoviny, který byl ICTY odsouzen za válečné zločiny. Chorvatská vláda se také musela vyrovnat s výrazným problémem politické korupce, což také obnášelo zatčení a odsouzení bývalého premiéra Ivo Sanadera. Chorvatská vláda musela splnit mnoho dalších podmínek, aby bylo otevřeno projednávání 33 kapitol, které musely být plně implementovány. Tyto kapitoly acquis řeší otázky právní a institucionální standardizace či volný (či volnější) pohyb zboží, osob a kapitálu až po změny v životním prostředí a sociálním či soudním systému. Hlubší implementace acquis v budoucnu silně ovlivní chorvatské institucionální uspořádání. Vstup do EU s sebou také přinese mnoho důležitých ekonomických dopadů, které se s největší pravděpodobností odrazí též v celém balkánském regionu. I přes válku, která Jugoslávii politicky rozdělila, je Chorvatsko se sousedními státy hluboce ekonomicky integrované. Obchodu mezi zeměmi velmi pomáhají vzájemné preferenční dohody v rámci Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA). Například obchod mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou (BiH) v roce 2010 vzrostl na 1,5 miliardy €, což z Bosny a Hercegoviny dělá druhého největšího importéra chorvatského zboží (11 % chorvatského exportu). Bosna a Hercegovina a ostatní státy regionu tak budou muset upravit své obchodní vazby díky vstupu Chorvatska do EU, který ovlivní jejich exportéry a producenty.

Strukturální fondy a bezprostřední výhody

Jedním z hlavních bezprostředních dopadů na chorvatskou ekonomiku je přístup k Evropským strukturálním fondům a Koheznímu fondu, které během prvních šesti měsíců chorvatského členství poskytnou zemi 690 milionů € a během prvních šesti let učiní z Chorvatska čistého příjemce peněz EU. Tyto fondy budou použity na kofinancování různých projektů, přičemž spoluúčast chorvatské vlády by se měla pohybovat mezi 15 – 25 %. Obavy z neschopnosti chorvatské vlády kofinancovat tyto projekty byly uklidněny (alespoň částečně) nedávným zlepšením výhledu ratingu chorvatského dluhu.  Fitch díky fiskálnímu zlepšení pozitivně změnila chorvatský výhled z negativního do stabilního, což v zápětí snížilo státní výdaje na půjčky.

Volný pohyb zboží, osob a kapitálu

Dalším argumentem příznivců členství v EU je fakt, že chorvatský obchod získá přímý vstup na vnitřní trh EU s více než 500 miliony obyvatel. Již dnes je Chorvatsko dobře ekonomicky integrováno s EU – obchod se zeměmi EU tvoří 61 % chorvatského exportu a 60 % importu. Krom přístupu na trh je zde také volný pohyb pracovních sil, který umožní mnoha lidem z Chorvatska najít lepší pracovní nabídky spolu se stejnými podmínkami, jako mají pracovníci v zemích EU. Tento fakt však na druhou stranu může vést k silnému odlivu mozků.

Zemědělství a jeho problémy

Vstup do EU na druhou stranu přinese mnoho problémů pro producenty, kteří budou čelit větší konkurenci ze strany ostatních členských zemí a také přísným standardizačním opatřením pro vstup na trh. Již se objevily silné obavy z negativního dopadu na chorvatské ocelářství a loďařství, jelikož přímé státní dotace by díky tomu, že odporují evropskému soutěžnímu právu, měly být zakázány. Další oblastí hospodářství, které může být v krátké době velmi negativně ovlivněno, je zemědělství. Chorvatští zemědělci si krom protestů ohledně ztráty autonomie nad zemědělskou politikou také stěžovali na budoucí diskriminaci jejich zemědělských produktů a nekonkurenceschopnosti při zaplnění trhu produkty z EU. I přes 670 milionů € z Evropských fondů, které jsou určeny pro přímé dotace a rozvoj venkova v Chorvatsku, předchozí využití zemědělských fondů IPARD (pouhých 7 %) značí možné problémy zemědělců se získáváním evropských dotací. Podíl fondů EU v přímých investicích a rozvoji venkova poroste z 25 % až na 100 % v budoucích deseti letech. Chorvatská vláda se tak velmi snaží zvýšit povědomí a znalosti o psaní projektů a také o fondech EU jako takových.

Regionální změny v obchodu

Jak již bylo zmíněno, CEFTA (smlouva podepsána Albánií, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Chorvatskem, Makedonií, Moldavskem, Srbskem a UNMIK – jménem Kosova) hraje v regionálním obchodě velmi významnou roli. Chorvatsko se každopádně zavázalo k odstoupení od této smlouvy k 1. červenci 2013, jelikož musí přistoupit k takzvaným Společným vnějším tarifům vůči nečlenským zemím EU. Tato událost jistě velmi ovlivní stav regionálního obchodu. Chorvatský export průmyslového zboží do BiH (který činí okolo 60 % exportu) zůstane nezměněn. Cena chorvatského masa, ovoce, zeleniny a mléčných produktů v BiH na druhé straně velmi citelně poroste díky změnám v tarifním režimu. Bosna bude namísto CEFTA aplikovat vyšší tarify, než které drží pro celou EU. Zvýšení tarifů v případě bosenského exportu do Chorvatska je plánováno pro čtyři druhy produkce: hovězí maso, cukr, víno a ryby. Bosenský export do EU je nicméně silně regulován a jsou na něj aplikována přísná pravidla standardizace, což z množství produktů činí “neexportovatelné”. Z nedávného jednání Chorvatska a BiH krom toho také vyplynulo, že zde budou pouze dva oficiální hraniční přechody, což zcela jistě povede ke zvýšení nákladů na dopravu pro mnoho bosenských producentů a snížení konkurenceschopnosti jejich produktů na chorvatském trhu.

Využije Srbsko příležitosti?

Tato “díra na trhu” zbývajících národních trhů členů CEFTA, způsobená vysokými cenami chorvatského zboží, může být jednoduše zaplněna srbským exportem. Tato země pravděpodobně převezme vedoucí roli v CEFTA a bude schopná své produkty prodávat díky preferenční dohodě nejen do ostatních zemí CEFTA (skrze limitované kvóty), ale také do Chorvatska, jelikož zde nejsou limitované kvóty obchodu s EU. Nedávný nárůst srbských investic v Bosně a ostatních zemích regionu indikuje, že srbští producenti (především v mlékárenském a potravinářském průmyslu) se připravují na převzetí trhu. Další případ pozitivního efektu na Srbsko je tabákový průmysl. Země donedávna dovážela okolo 32 % cigaret z Chorvatska a domácí průmysl tak nejspíše dostane nový impuls, jelikož tarify na import z EU – v současnosti na 57,6 % – jsou velmi vysoké. Jsou zde navíc také náznaky toho, že producenti z Chorvatska mohou přesunout jejich továrny do ostatních zemí CEFTA pro udržení preferenčního statusu v rámci této obchodní zóny.

 

Závěr

Vstup Chorvatska do EU v sobě skrývá mnoho pozitivních aspektů. Členství bylo po nejméně minulých 10 let strategickým cílem země a budoucnost určitě patří chorvatskému členství v EU. Tento historický moment však na druhé straně nemusí být tak úspěšný.  V době, kdy je eurozóna v krizi a globální ekonomika je nejistá, bude pro Chorvatsko náročné splnit a vyrovnat se se všemi výzvami a požadavky. Členství Chorvatska v EU může navíc změnit vazby regionálního obchodu a přijít s novými problémy pro různá průmyslová odvětví v okolních zemích. Přesto Chorvatsko nejspíš zůstane hluboce integrováno s regionem a poskytne užitečné vedení, rady a podporu ostatním zemím Balkánu při jejich cestě do Evropské unie.

Autor: Marko Radovanović

2041