NAFTA a budoucnost Severní Ameriky

Dne 1. ledna oslavila dvacáté výročí svého založení organizace Severoamerické zóny volného obchodu – NAFTA.Zatímco orgnizace jako taková bývala v minulosti spíše podpůrnou institucí, její reálný úspěch se odrážela v nevyhnutelné ekonomické integraci Spojených států, Mexika a Kanady. Co nás v budoucnu čeká, bude nutně výsledkem silné geopolitické vazby mezi těmito třemi státy.

Jádro: severní Amerika

Severní Amerika se rozkládá od arktických koutů Kanady k Darien Gap, tenkým bažinatým pasům země spojující Panamu s Jižní Amerikou. Avšak vzhledem ke geopolitické charakteristice střední Ameriky se jako vhodnější definice jeví Severní Amerika jako kontinentální pevnina od Arktidy k jižnímu polostrovu Yucatán na území Mexika.

Severní Americe je geograficky předurčená k tomu být dynamickým regionem. Zahrnuje pouze tři státy, které jsou rozlohou větší než celá Evropa. Na obou stranách Ameriku obklopují oceány, poskytující ochranu a sloužící jako odrazové můstky pro domácí a mezinárodní obchod. Přírodní zdroje jsou bohaté stejně jako orná půda a vše usnadňuje integrovaná říční doprava v srdci kontinentu.

Z těchto geografických výhod v minulosti těžily zejména Spojené státy a je nutné zdůraznit, že vzestup USA jako světového hegemona byl možný především díky faktu, že ani jeden z jeho sousedů pro ně nepředstavoval hrozbu. Bohatství Spojených států v kombinaci s fyzickými překážkami tři severních mexických pouští a v menší míře velkých jezer na severu umožnily vojenskou kontrolu hranic, aniž by to jakkoli bránilo vzájemnému obchodu. Vyjasnění vlastních hranic s Kanadou a Mexikem umožnilo Spojeným státům od konce devatenáctého století soustředit pozornost na světové oceány.

Kanada nebyla vždy přátelský soused. Během války v roce 1812 představovala Kanada odrazový můstek pro britskou invazi, které vyústila mimo jiné v zapálení Bílého domu. Tento postoj se definitivně změnil v důsledku 2.světové války, kdy britské impérium – předchozí patron Kanady – začalo slábnout a Ottawa se začala více integrovat se Spojenými státy. V roce 1988, kdy Spojené státy a Kanada podepsaly bilaterální dohodu o volném obchodu, už tyto země byly po několik desetiletí obchodními partnery. Dnes je tak největší exportní destinací pro Kanadu Čína, což vynikne zejména ve srovnání s tím, že ze Spojených států Číňané dováží jen 6% toho, co se vyrobí.

Role Mexika ve vztahu ke Spojeným státům je poněkud složitější. Pod španělskou nadvládou představovalo Mexiko svého času dominantní ekonomickou a vojenskou sílu na kontinentu, která ovládala největší území v historii. Ale mexická válka za nezávislost zemi roztříštila a posunula rovnováhu sil od již tak slábnoucí země ve prospěch Spojených států. V 19. století USA obdržely od Mexika Floridu a díky po vzájemných válkách na jeho úkor získaly obrovský pás země mezi Louisianou a Tichým oceánem, zahrnující mimo jiné strategické přístavy v Kalifornii a přístup k řece Mississippi. S nastolenými hranicemi (obrazně i doslova), tyto dvě země započaly konečně vážnou ekonomickou spolupráci.

S jeho velkou nabídkou levné pracovní síly a jeho geografickou blízkostí ke Spojeným státům, se Mexiko stalo pro Washinghton životně důležitým ekonomickým faktorem. V průběhu času se sice vyskytly překážky, zejména v podobě vlny mexického vyvlastňování a znárodnění jeho ropného průmyslu v roce 1938 a imigrační repatriační krize v 30.letech 20.stol. Nicméně geografie a ekonomická komplementarita mezi největším světovým spotřebitelským trhem a s ní sousedící výrobní ekonomikou pokračovaly, až utvořily pevné pouto. Dnes Mexiko exportuje do Spojených států zboží v hodnotě okolo 1 miliardy dolarů denně, díky čemuž je pro USA největším centrem importu a třetím největším obchodním partnerem.

Klíčové geopolitické trendy

Vyjmenované tři severoamerické země se ocitají v epicentru klíčových geopolitických trendů, které nastiňují poměrně zářnou budoucnost pro celou skupinu. Mnoho z těchto trendů se odehrávaly během desetiletí, zatímco jiné byly uvedeny do pohybu teprve v posledních několika letech.

Mezinárodní politický vývoj po skončení studené války stojí na třech pilířích. Prvním je integrace Evropy do masivní nadnárodní entity, známé jako Evropská unie, druhým je nástup Číny jako centra světového průmyslu a třetí nesporně postavení Spojených států, jako jediné světové supervelmoci. Od roku 2008 jsou dva z těchto pilířů vratké, EU se nadále utápí v existenční, ekonomické a politické krize a stala se vlastně odstrašujícím příkladem pro

Od roku 2008, se dva z těchto pilířů staly stále více křehké. Evropská unie se nadále utápí v existenční ekonomické, politické a společenské krizi. Je neschopná sladit rozdilné zájmy uvnitř jí, ale je také neochotna zaplatit cenu za rozpadnutí. Evropská unie se ve skutečnosti stala odstrašujícím příkladem pro zastánce o více organizovanou NAFTA.

Zároveň Čína poznala, že doba jejího dvouciferného růstu, založeného na levné pracovní síle je pryč. Peking se nyní zaměřuje na delikátnější úkol, a sice přechod národa, čítajícího 1,3 miliard lidí na více udržitelný ekonomický model. Spojené státy, poškozené krizí z roku 2008 pokračují v ekonomickém zotavení a zůstávají nejsilnějším ze tří pilířů a zároveň dominantní světovou vojenskou silou. Nicméně je možné sledovat, že Wshinghton si rovněž osvojuje více promyšlenou zahraniční politiku, která se vyhýbá přímému zapletení do prospěch vytváření rovnováhy sil ke stabilizaci světových strategických oblastí, zejména Blízkého východu. Zůstává téměř jisté, že Spojené státy budou i nadále ovládat světový systém a své ostavení si udrží, což bude prospěšné pro jeho dva sousedy, jelikož budou i nadále úzce integrovaní s americkou ekonomikou.

Ale mezitím co pokračuje světová převaha Spojených států jako klíčového poskytovatele stability pro severoamerický region, je potřeba se podívat na jih na jiný kontinentální zdroj dynamiky pro příští desetiletí.

Zářivá budoucnost Mexika

Demografický profil Mexika patří mezi světově nejslibnější. Očekává se, že jeho pracovní trh vzroste mezi lety 2000 a 2030 o 58%, zatímco Čína pravděpodobně bude zažívat ve stejném období jistý pokles.

Od leteckého inženýrství v Queretaru k výrobě obuvi v Guanajuatu, Mexiko se profiluje jako konkurenčně schopný a flexibilní výrobce. Geografická blízkost Mexika ke Spojeným státům, vysoká úroveň vnitřních mezd a rozdílné dovednosti učinily po roce 2012 jeho výrobní sektor konkurenceschopnějším, než ten čínský.

Rovněž se zdá, že Mexiko našlo cestu, aby se vyhnulo čínskému prokletí závislosti na nízkonákladové výrobě. Vývoz vyspělých technologií činil v roce 2012 sedmnáct procent mexického HDP, zatímco v témže roce automobilový průmysl činil čtvrtinu celého mexického vývozu. Vysoké sazby na high-tech produkty vyrobené mimo NAFTA dávají Mexiku významnou výhodu. Obzvláště pozoruhodný je v Mexiku rozkvět leteckého průmyslu. Tento sektor získal za poslední 4 roky nejvíce zahraničních přímých investic v celosvětovém měřítku, z velké části díky výstavbě masivního výrobního závodu kanadskou společnosti Bombardier v centrálních vysočinách Mexika.

Mexiko samozřejmě čelí významným výzvám. Rozdíl v příjmech je dvousečný meč, zatímco střední třída roste pomalu, slabý vzdělávací systém v zemi i nadále vytváří nedostatek kvalifikované pracovní síly pro výrobce s vysokou přidanou hodnotou. Organizovaný zločin představuje i nadále viditelný problém, který oslabuje přísun zahraničních investic, ale zdá se, že současná mexická administrativa o něco zmírnila jeho agresivní dopady.

Přesto všechno se zdá, že pokrok je na obzoru. Mexická vláda v roce 2013 schválila ústavní reformy, které se týkají systémových problémů země, zejména vzdělávání, rozpočtového a energetického sektoru.

Avšak dopad reforem v energetickém sektoru by v tuto chvíli neměl být přeceňován. Od znárodnění ropy v roce 1938 je Mexiko zasaženo postupným kostnatěním energetického sektoru. Mexická ústava znemožnila zahraničním společnostem podílet se na jakékoliv části řetězce dodávek energie v zemi, což vede k technologické stagnaci, poklesu výroby a úrovně účinnosti. Ústavní reformy schválené na konci roku 2013 jsou jedním z prvních konkrétních znamení, že Mexiko by mohlo oživením svého uhlovodíkového sektoru zvýšit svou konkurenceschopnost na mezinárodní scéně. Americké společnosti jsou hluboce zapojeny do tohoto procesu, obzvláště proto, že ovládají nejlepší technologie, potřebné k hlubinnému průzkumu a nekonvenční těžbě a výrobě, což znovu posiluje formální i neformální vazby mezi oběma zeměmi.

Ačkoli mexická energetická revoluce může být ještě nějaký čas v nedohlednu, energetická revoluce u jeho dvou severních sousedů je v plném proudu. Kanada je šestým největším producentem ropy na světe po desítky let trvajícím procesu odblokování nekonvenčních ropných ložisek. Téměř 2/3 vytěžené kanadské ropy je vyváženo ropovodem do Spojených států, což z ní dělá největšího dodavatele ropy do USA. Spojeným státům je příběh břidlicové revoluce již dobře známý.

Existuje však omezení výhod takového rozmachu energie. Spojené státy budou i nadále závislé, byť částečně, na významných objemech dovozů ropy z potenciálně nestabilních regionů, zejména pokud Kanada začne vyvážet další ropu do více lukrativních asijských trhů. Navíc, jakýkoliv možný zahraniční vývoz uhlovodíku buď do Spojených států, nebo do Kanady by mohl hlouběji svázat obě země do světového trhu s komoditami. Skutečné výhody pro Spojené státy a Kanadu budou jako doposud spíše ekonomické než geopolitické. Je pravděpodobné, že by mohlo dojít ke zlepšení obchodní bilance, jakožto i opětovnému posílení vzájemně propojených ekonomik těchto tří severoamerických zemí.

Dvacet let po svém vzniku tak zůstává NAFTA užitečným i když neúplným vyjádřením ekonomických vazeb mezi těmito třemi zeměmi. Skutečná pouta mezi těmito třemi zeměmi představují jejich sladěné a vzájemně se doplňující zájmy, založené na sdíleném geopolitickém osudu. I když budoucnost Spojených států, Mexika a Kanady není jasně určena, existují silné ukazatele, že tato trojice má potenciál k tomu být v dlouhodobém horizontu stabilním a dynamickým geopolitickým seskupením – být něčím, co se v současné době zdá být mimo dosah kdekoliv na světě.

Autor: Patricie Jakubowska

1704