Moskva proniká do nalezišť zemního plynu ve východním Středomoří

Co je ve skutečnosti za energetickou dohodou se Sýrií?

Zatímco se Spojené státy a západní Evropa snaží najít řešení krvavé občanské války v Sýrii, Rusko podniklo další geo-strategický krok ve východním Středomoří, a to ten, že ohlásilo podíl na těžbě v obrovském nalezišti ropy a zemního plynu v syrských pobřežních vodách. Ruská státem kontrolovaná energetická společnost Soyuzněftegaz uzavřela dohodu se syrským režimem na provádění vrtů, rozvoje a produkčních aktivit v syrských teritoriálních vodách.

Sýrie jako klíč ke středomoří

Podle Soyuzněftegazu tato smlouva pokrývá těžbu na území o rozloze 2 190 kilometrů čtverečních ve Středozemním moři. Společnost odhaduje počáteční investici na 90 miliónu dolarů a kontrakt je uzavřen 25 let.

Rusové se vždy snažili držet svůj vlivu ve východním Středomoří, protože je to jediné území, ke kterému má ruské námořnictvo přístup  z Černého moře. Strategická důležitost východního Středomoří je rovněž vnímána jako neocenitelné zajištění vůči pronikání NATO ze západu.

Studená válka skončila už dávno, ale vždy ambiciózní Rusko si nenechá ujít jedinou příležitost na zisk opory v tomto regionu. Stahování Spojených státu z Afghánistánu a přesun jejich pozornosti k Asii spolu s neschopností Washingtonu reálně použít sílu vůči Asadově Sýrii i po téměř 3 letech krveprolévání, vnímá Rusko jako ukázku slabosti USA a hodlá to využít.

Přesun americké pozornosti směrem k asijsko-pacifickému regionu tak vyvolává zvýšenou nejistotu mezi členskými zeměmi EU. “Přesouváme pozornost do Asie, ale to neznamená, že se stahujeme z jiných míst,” říká přitom Nick Burns, bývalý náměstek státního tajemníka pro politické záležitosti a bývalý velvyslanec USA při NATO, a dodává: “při rozmluvách s Evropany jsem nabyl dojmu, že jsou ohledně toho docela rozrušení.”

Evropu může změna amerických strategických priorit rozrušovat, Rusko ji ale vítá. Pro Moskvu to je příhodný okamžik na posílení svého vlivu Blízkém východě. Moskva přitom zvětšuje svůj význam v oblasti minimálně od začátku syrské občanské války, kde Rusko, podporující Asada, nadále pokračuje spolu s Čínou v blokování rezolucí OSN namířených proti režimu v Damašku, o kterém panují vážné podezření z použití chemických zbraní vůči svým vlastním občanům.

“Ruský postoj k Sýrii byl extrémně cynický,” míní Burns. “Rusové se na to ale dívají z druhé strany, pomohli Asadovi, nechtěli připustit, že byly použity chemické zbraně, a to je skutečný problém, protože to ukazuje to na limity naší schopnosti jednat s Rusy”. Sýrie je jedním z posledních států pod ruským patronátem, a prezident Vladimír Putin udělá cokoli, aby udržel ruský vliv v oblasti. I proto Rusko vímá energetické suroviny ve východním Středomoří jako klíč k obnovení svého významu – a tím pádem i vlivu v regionu.

V roce 2010 energetická společnost Noble Energy, sídlící v Houstonu, objevila obří plynové pole blízko pobřeží Izraele – bylo to největší objev naleziště zemního plynu za posledních 10 let. Gazprom a jiné ruské státem-vlastněné společnosti hledaly možnost jak se dostat k těžbě, nicméně práva pro průzkum Levantské oblasti získaly pouze společnosti Noble, italská ENI, francouzský Total a jihokorejský Kogas.

Gambit v Levantě

Pánev, která se rozprostírá od pobřeží Izraele, Libanonu a Sýrie na východě ke Kypru na západě, skrývá odhadem 1,7 miliard barelů ropy a 122 biliónů krychlových metrů zásob zemního plynu. Ruská energetická dohoda se Sýrií je tak více než jen potencionální lukrativní investicí, je to politický gambit, který má dalekosáhle důsledky pro celý region.

Ale i další rostoucí mocnost v regionu, Turecko, se snaží zapojit do hry. Kromě momentálně napjatých vztahů s Izraelem, Turecko rovněž neuznává kyperskou exkluzivní ekonomickou zónu (tam se uskutečňují geologické průzkumy) a vyhrožuje ostrovnímu státu a Izraeli užitím síly. Turecko je přitom jedinou zemí světa, která uznává tzv. Severokyperskou tureckou republiku, a zároveň neuznává kyperskými Řeky kontrolovanou Kyperskou republika v jižní části ostrova. “Izrael si nemůže ve východním Středomoří dělat, co chce,” řekl turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan.

Ministerstvo zahraničí USA momentálně pracuje na diplomatickém řešení sporu mezi konfliktními stranami, Kyprem, Tureckem a Izraelem, prostřednictvím dohody o sdílení produkce ropy a plynu v oblasti, sdělil vysoký státní úředník USA v interview. Ministerstvo zahraničí USA vnímá zásoby uhlovodíků v Středomoří jako možnost na napravení vztahů mezi sousedy prostřednictvím společného profitu z příjmů z těžby.

Vstup Ruska do východního Středomoří ale může tyto snahy výrazně zkomplikovat. Kromě geopolitických úvah má Rusko také další motivaci k této plynové hře ve východním Středomoří. Může to odrážet ruské obavy z klesajícího exportu zemního plynu do Evropy. V roce 2009 Rusko zatáhlo kohoutky a zastavilo dodávky zemního plynu na Ukrajiny, protože Kyjev nechtěl zaplatit vyšší cenu za dodávky plynu. Tím pádem byly zastaveny dodávky rovněž do Evropy. V odpovědi na tyto ruské kroky začaly Spojené státy prosazovat tzv. Jižní koridor, tranzitní cestu pro zemní plyn z Kaspického moře do Evropy, coby způsob diverzifikování evropských dodávek energie, což má zároveň snížit vliv Moskvy.

Ale i s novými produktovody skrz Jižní koridor by většina evropských dodávek energetických surovin pocházela od ruských energetických společností. A tak ačkoli je Rusko schopné pronikat do východního Středomoří,  stále nemůže “vrátit historii 23 let nazpět,” tvrdí Burns. “Rusko není takým silným hráčem, jakým býval Sovětský svaz.” Nicméně, Rusko bude pravděpodobně hrát důležitou roli v blízkovýchodní politice díky klientskému režimu v Sýrii přinejmenším nejbližší čtvrtstoletí, nebo přinejmenším tak dlouho, dokud zůstane Asad u moci.

Zpracoval: Radovan Mačuga

1073