Ukrajina v bodě nula

Jednoznačným výsledkem ukrajinských parlamentních voleb je likvidace dosavadního stranického systému, který stál na soupeření mezi Stranou regionů Viktora Janukovyče a uskupením Baťkivščina bývalé premiérky Julie Tymošenkové, ve kterém měla první ze jmenovaných stran v posledních letech navrch.

Oproti původnímu očekávání nevymizelo regionální štěpení země, které v minulosti výrazně přispívalo ke krizi ukrajinské státnosti. Regionálně se podpora jednotlivých stran rozvrtstvila tak, že v oblastech východu Ukrajiny výrazněji uspěla následnická strana Strany regionů Opoziční blok, zatímco na západě Ukrajiny Lidová fronta, s výjimkou Zakarpatí, středu Ukrajiny a Kyjeva, kde vítězil Blok Petra Porošenka. Lidová fronta současného premiéra Jaceňuka skončila po sečtení téměř všech volebních hlasů s podílem 22,2 procenta těsně první, zatímco Porošenkův blok získal 21,8 procenta.

Vítězové a poražení

Na první pohled výsledky ukazují přesvědčivé vítězství proevropských sil. Proruskými separatisty kontrolované oblasti na východě Ukrajiny volby bojkotovaly, nicméně pohled na rozvrstvení voličské přízně i tak ukazuje na zřetelný nárůst podpory západního kurzu Ukrajiny i v někdejších baštách Strany regionů.

Z pohledu Moskvy se jedná o aktuální neúspěch snahy destabilizovat Ukrajinu a bránit její integraci se Západem, v dlouhodobém horizontu však bude ruská strategie mít k dispozici řadu silných nástrojů, kterými se minimálně s částečným úspěchem pokusí upevnit svou kontrolu nad budoucností Ukrajiny.

Za prvé, případný vstup do EU je nejistou a dlouhodobou záležitostí. Prezident Porošenko nedávno prohlásil, že Ukrajina nepožádá o členství dříve, než v roce 2020. Agendu vstupu tedy ani současný parlament nebude mít na stole. Rovněž přijetí dohody o volném obchodu s EU bylo odloženo do roku 2016. Ukrajina sice bude rychle především rétoricky směřovat západním směrem, ale v krátkodobém horizontu se jí nepodaří dosáhnout hmatatelných integračních výsledků.

Prozápadně orientovaná vláda v Kyjevě představuje z pohledu Moskvy hrozbu dlouhodobému úsilí integrovat postsovětský prostor v širší Eurasijské unii. Rusko samozřejmě mohlo odpovědět na postupnou ztrátu vlivu na Ukrajině rozhodnými kroky v podobě delšího přerušení dodávek plynu na Ukrajinu, či otevřené vojenské akce. Dlužno dodat, že veškeré kroky Moskvy v posledních dnech, ať jde o jednání o obnovení dodávek plynu, či faktickou nečinnost vzhledem k jasnému porušování příměří ze strany proruských ozbrojenců na východě Ukrajiny, je potřeba chápat jako vyslání signálu do Kyjeva, že není pánem situace. Kreml se přesvědčil o účinnosti západních sankcí, které byly reakcí na eskalaci napětí na Ukrajině. Proto raději vsadí na skrytou destabilizaci kyjevské vlády sázkou na energetické páky a inherentní nestabilitu ukrajinského politického systému, zatímco se pokusí zmírnit dopad sankcí a vyjednávat o jejich postupném zrušení.

Válka na východě

Část východních oblastí Ukrajiny je stále de facto ve válečném stavu, i když oficiálně platí příměří a Kyjev přistoupil na prozatímní kompromis, který dává oběma samozvaným republikám zvláštní statut. Ten však reálně znamená, že Kyjev nemá kontrolu nad částí svého území. Kreml nebude váhat využít separatistů jako prostředku k rozdmýchávání lokálních střetů, které budou zvyšovat tlak na ukrajinskou vládu. Dají se očekávat požadavky části veřejnosti na ozbrojené ukončení separatistického problému, což vládu dostane do nepříjemného postavení mezi snahu udržet příměří a věnovat se ekonomickým reformám a riziko ztráty části voličské přízně.

Rebely kontrolované provincie se neúčastnily parlamentních voleb a místo toho chystají vlastní volby v listopadu, ačkoli je Kyjev odmítá uznat. Tyto hustě osídlené oblasti přitom patří k tradičním ekonomickým motorům Ukrajiny. Pokračující personální i materiální podpora rebelům ze strany Moskvy a samotná existence zamrzlého konfliktu na východě přitom bude podemílat autoritu Kyjeva a představovat extrémní bezpečnostní riziko pro západně orientovanou vládu.

Ekonomika v propadu

Moskva bude dále využívat energetického nátlaku. V červenci 2014 došlo k přerušení dodávek plynu na Ukrajinu a nedávno dosaženou dohodu je v tomto světle potřeba považovat za dočasnou. Schopnost Moskvy ovlivňovat zahraniční politiku Kyjeva pomocí energetických pák zůstané dlouhodobá, minimálně do té doby, než se Ukrajině hypoteticky podaří zmírnit energetickou závislost na Rusku.

Klíčovou výzvou nové ukrajinské vlády nicméně zůstane hospodářská situace země. Ekonomika je v propadu, roste vnitřní i vnější dluh, který se v současné době se nachází 30% pod úrovní z roku 1990. Aby udržel ekonomiku nad hladinou, potřebuje Kyjev finanční asistenci jen pro rok 2015 ve výši 15 až 20 miliard amerických dolarů.

Křehký politický systém

V neposlední řadě je potřeba zohlednit vrozenou křehkost ukrajinského politického systému. Jedním z hesel Majdanu byl požadavek na reformy a odmítnutí rozsáhlého korupčního systému. Nespokojenost se způsobem, jakým bude ukrajinská vláda reagovat na ekonomickou situaci země, může vést k novým pouličním protestům.

Navíc semi-prezidentský charakter ukrajinského politického systému má tendenci ke srážkám mocenských frakcí o rozdělení moci mezi jednotlivými složkami, což připomíná události po úspěchu Oranžové revoluce v roce 2005, kdy spory mezi Viktorem Juščenkem a Julií Tymošenko vedly k oslabení prozápadního tábora a opětovnému nástupu Viktora Janukovyče k moci. S ohledem na nečekaný úspěch Lidové fronty premiéra Jaceňuka existuje riziko, že by se prezident a premiér mohli časem dostat do ostrého střetu. Potenciálních konfliktních témat je celá řada, ovšem klíčovým se ukáže budoucí přístup k otázce regionů, kontrolovaných separatisty. Legitimita a autorita Kyjeva v této části země prakticky neexistuje, což ale řadu ukrajinských politiků neodrazuje od plánů ztracená území třeba i silou znovu získat pod kontrolu Kyjeva.

Nejasná zůstává i otázka lidí, kteří byli v minulosti spjati s Viktorem Janukovyčem. Před volbami byla publikována statistika upozorňující na to, že 312 z dosavadních poslanců zvolených v roce 2012 kandiduje znovu. Objevily se například informace o tom, že už v době prezidentských voleb se na kandidátce uskupení UDAR objevili lidé spojení s bývalým starostou Kyjeva Leonidem Černoveckým. V Zakarpatské oblasti zase vedl volební kampaň Petra Porošenka tamní oligarcha Viktor Baloha. Podobné je to i s uskupením Oleha Ljaška, do kterého údajně „infiltrovali“ lidé spojení s Serhijem Lovočkinem, jenž byl šéfem Janukovyčovy administrativy od začátku jeho vlády až do letošního ledna.

Moskva teď „ubere plyn“

V kontrastu s rozhodným nástupem, který následoval po svržení bývalého prezidenta Janukovyče a vyústil ve faktickou anexi Krymu, Moskva se teď bude zdráhat učinit jakoukoli větší akci. Ukrajina se ruskému vlivu začala vzdalovat, ale jedná se o značně dlouhodobý proces, kdy čas bude hrát spíše ve prospěch Kremlu. Kombinace energetického nátlaku, politické nestability a závislosti Ukrajiny na evropské finanční pomoci vrhá do hry řadu nepředvídatelných negativních faktorů, které Rusku nabízí možnosti, jak dlouhodobě oslabovat prozápadní směřování Ukrajiny.

Autor: Ondřej Šlechta

1144