Peripetie vedení antiteroristické operace (ATO) na Donbase

Agresivní snaha Vladimira Putina vytvořit z Donbasu další nepřiznanou republiku na způsob Podněstří naráží na tvrdý odpor ukrajinských vojsk a nepoddajných dobrovolníků. Jako příklad lze uvést neuvěřitelné nasazení, s jakou ukrajinské jednotky ATO brání již několik měsíců doněcké letiště. Boj proti Putinově vojenské agresi ale s sebou bohužel nese i problémy, se kterými se ukrajinské vedení prozatím není schopno vypořádat.

Strasti ATO

Řeč je především o neschopné a neefektivní byrokracii, noční můře všech post-sovětských států s výjimkou Pobaltí a Gruzie. Byrokratická správa Ministerstva obrany jen těžce zajišťuje logistiku, nutnou pro vedení bojových operací. Ze začátku byl problém sehnat i uniformy pro své vojáky. Dobrovolníci (ti jsou formálně podřízeni ministerstvu vnitra) se často musejí na svou výstroj skládat a na sociálních sítích lze občas spatřit výzvu ke sbírce na zakoupení přileb, bot, neprůstřelných vest a podobně. Mnozí se tak mohli vydat bojovat proti ozbrojeným separatistům a ruským vojenským jednotkám pouze díky nezměrnému úsilí dobrovolnických organizací.

Jeden z problémů spočívá v neschopnosti logistické vojenské mašinerie efektivně řídit zdroje, zformulovat požadavky a obecně nízké profesionální úrovni organizace týlu v silových strukturách. Mnohé jednotky mají dokonce problém s dodávkami vody. Hlavním problémem ukrajinských OS na frontě je spojení. Většina rozhovorů a kontaktů se odehrává prostřednictvím mobilních telefonů, které odchytávají Rusové pomocí své techniky a předávají rovnou na frontu. Díky tomu mají separatisté dobré informace o tom, kde se ukrajinské jednotky ATO zrovna nacházejí a co plánují.

Díky neefektivní a přebujelé ukrajinské silové byrokracii chybí jednotná koordinace akcí a rychlé přijímání rozhodnutí, což pochopitelně snižuje odpovědnost těch, kteří tato rozhodnutí přijímají. Mnohdy tak dochází k tragikomickým situacím. Například když se několik hodin čeká na schválení střelby na nepřátelský konvoj, který mezitím samozřejmě odjede. U mnohých vysokých důstojníků chybí jakákoliv iniciativa – problém zděděný ještě z dob Sovětského svazu, kdy za každou osobní iniciativu následoval trest. Vedení si snaží maximálně krýt záda a za jakoukoliv chybu jsou trestáni podřízení.

Velkým problémem je i nedůsledné „vyčištění“ policejních orgánů na osvobozeném území od kolaborantů s ozbrojenými separatisty. Mnozí policisté Doněcké a Luhaňské oblasti se podíleli na přípravě ozbrojených akcí proti ukrajinským vojskům a armáda nemá kapacitu všechny tyto osoby pochytat a předvést před soud.

Proti komu stojí vojska ATO?

Nejtíživějším momentem je samozřejmě přímé angažování ruských ozbrojených složek v konfliktu, respektive jeho samotné vyvolání a koordinace. To samozřejmě putinofilové všech zemí v souladu s kremelskou propagandou rázně odmítají, nicméně na faktu to nic nemění. Ostatně je otázkou, jestli by vůbec celý konflikt vypukl bez zapojení ruských zpravodajských složek a armády. Možná by došlo k menším nepokojům, ale těžko by celá situace přerostla do válečného konfliktu, kterého jsme svědky dnes. Ruská armáda donbaským ozbrojencům efektivně zabezpečuje týl a logistiku, díky čemuž je pár tisícovek ozbrojených separatistů značně mobilní. Přímo na frontě bojují většinou místní kriminální živly a nezaměstnaný lumpenproletariát. Tyto skupiny nemají jednotné vedení, ale jejich bojová činnost je koordinována ruskou Federální bezpečnostní službou (FSB).

Ruské polní velitele a „funkcionáře“ typu Girkina nebo Borodaje Moskva už dříve odvolala kvůli jejich spojení s Ruskem (jsou ruskými občany a s Donbasem nemají nic společného), aby tak mohli nadále hlásat mýtus o absenci přímého ruského vojenského angažmá na Donbase. Ostatně regulérní části ruské armády se na Donbase neobjevily hned od května, když konflikt vypukl. Na Ukrajinu byly přemístěny až na konci srpna, kdy bylo jasné, že samotným separatistům (v jejich řadách bylo už tehdy samozřejmě spousta občanů Ruské federace, ale nikoliv aktivních příslušníků ruské armády) dochází dech a bez přímé ruské pomoci se dlouho neudrží. Ostatně sám Girkin je nyní v Moskvě mediální hvězdou a nedávno na sebe veřejně převzal zodpovědnost za rozpoutání války na Donbase.

Martin Laryš

Předseda CBAP

1740