CBAP Monitor – Arabský svět – září 2016

Porevoluční islamistické hnutí v Libyi – Nedostatečná evropská zahraniční politika na Blízkém východě – Ultra-ortodoxní židé v Izraelských ozbrojených silách

Porevoluční islamistické hnutí v Libyi

Zdroj: Al-Jazeera Center for Studies

Po totalitní vládě Muammara Kaddáfího je v Libyi velmi složité najít společenská hnutí, která by oslovovala tamní společnost. Přesto existují silná Islamistická hnutí, která během revoluce, ale i po ní, veřejnost v jistém směru ovlivňují. Mezi tři hlavní hnutí islámského charakteru patří Muslimské bratrstvo (MB), Libyjské islámské hnutí pro změnu (původně Islámská bojová skupina) a dále různé menší saláfistické skupiny.

Muslimské bratrstvo se zdá být ve srovnání se stejnojmennými organizacemi napříč Blízkým východem o něco umírněnější. Toto tvrzení podporuje fakt, že dlouhodobě projevuje explicitní zájem o účast, a to i žen, ve svých vyšších strukturách. Zároveň není součástí mezinárodní Organizace Muslimského bratrstva, čímž zdůrazňuje svůj národní charakter. Bratrstvo se snažilo vytvořit širokou politickou platformu pro všechny muslimy v Libyi, při čemž však vyloučilo extrémní prvky jako Muslimskou bojovou skupinu.

Druhým hnutím v Libyi je Islámská bojová skupina, která v zemi působí od roku 1989. Skupina se několikrát pokusila o atentát na Kaddáfího a během revoluce pomáhala při osvobození Tripolisu. Po revoluci se přejmenovala na Libyjské islámské hnutí pro změnu a zúčastnila se voleb.

Saláfisti v Libyi byly původně věrní Kaddáfího režimu a jsou do jisté míry ovlivněni interpretací Islámu ze Saúdské Arábie. Po revoluci se drželi tyto skupiny v pozadí, avšak často se dostávaly do verbálních konfliktů s MB a také se zúčastnily bojů v Benghází.

Nedostatečná evropská zahraniční politika na Blízkém východě

Zdroj: Carnegie Center

Zahraniční politika Evropské unie na Blízkém východě trpí značnou nepružnosti. Mezi hlavní faktory, které přispěly k této skutečnosti, je její vývoj po 9/11 spojený s výsledky Arabského jara a také do jisté míry problematické fungování institucí EU.

Po útocích z 9/11 se zahraniční politika Západu soustředila na potlačení teroristické hrozby. Za tímto účelem více či méně podporoval různé autoritativní režimy v regionu. Tato podpora vedla právě po Arabském jaru z roku 2011 k jisté formě nepřátelské nálady mezi domácí populací vůči zahraniční politice EU silně zaměřené na hodnoty – které lze shrnout slovy „kde byly vaše hodnoty, když nás mučili?“ Mimo nepřátelské nálady obyvatelstva, trpí země i rozkladem státních institucí, na které byla politika EU zaměřená. Jinými slovy, není možné reformovat soudnictví, pokud žádné neexistuje.

K neúspěchu zahraniční politiky vedlo i oslabování institucí EU. Vznik Evropské služby pro zahraniční činnost a oddělení kompetencí vytváření zahraniční politiky od Evropské komise směřovalo ke vzniku různých „institučních rivalit“. Mimo tyto rivality přinesla Lisabonská smlouva přesun debaty o zahraniční politice na úroveň Evropské rady, která některé zahraničně-politické problémy řešila povrchně.

Právě letošní zveřejnění Globální strategie EU může vést ke zlepšení politiky v tomto regionu. I když bude jeho výsledky možné hodnotit až v budoucnu, je z dnešního hlediska pro zahraniční politiku EU podstatné především řešení uprchlické krize, smysluplné zapojení se do jednání o míry v Sýrii, řešení vzestupu autoritářství v Turecku a řešení problémů v Tunisku a Libyi.

Ultra-ortodoxní židé v Izraelských ozbrojených silách

Zdroj: The Institute for National Security Studies

Otázka integrace ultra-ortodoxní menšiny do izraelské společnosti se stává stále naléhavější, protože tato menšina patří k nejrychleji rostoucí, ale k ekonomicky nejzaostalejší. Problematickou zůstává otázka služby členů ultra-ortodoxní komunity v Izraelských ozbrojených silách (IOS). Příslušníci menšiny mají právo odřeknout povinnou vojenskou službu v případě, že studium Tóry je jejich hlavní výdělečnou činností. Každý rok dosáhne vojenského věku v Izraeli 55 000 mužů a z toho 20% spadá pod tuto výjimku.

Existuje však hypotéza, že právě vojenskou službou je možné zlepšit ekonomické postavení mužů patřících do ultra-ortodoxní menšiny a také je více integrovat do společnosti. Výsledky publikované studie jsou však jen částečně pozitivní, protože ukazují, že veteráni z řad ultra-ortodoxních skupin na tom nejsou ekonomicky lépe, než ostatní. Ukazuje se ale, že jejich služba v armádě příznivě ovlivňuje to, jak ultra-ortodoxní komunitu vnímá Izraelská společnost, což může postupem času vést k jejímu lepšímu sociálnímu začlenění.

Autor: Branislav Mičko

688