Dan Schueftan: Jak se může Evropa poučit z izraelských zkušeností s terorismem?

V polovině října, už poněkolikáté, navštívil Prahu předseda National Security Studies Center na Haifské univerzitě, izraelský akademik, bezpečnostní expert a politický poradce několika izraelských premiérů, a také amerického Kongresu, Dr. Dan Schueftan. V rámci jeho dlouholeté spolupráce s Českou republikou, měl během své návštěvy přednášku, která byla organizována Střediskem bezpečnostní politiky, Institutu politických studií Univerzity Karlovy v Praze. Hlavním tématem přednášky byl terorismus, konkrétně, jak se Česká republika může poučit z izraelských zkušeností.

izrael-obrazek

Dr. Schueftan začal svou přednášku poznámkou, že nebude mluvit o terorismu jako takovém. S politováním přiznal, že Izrael udělal hodně chyb, ze kterých bychom se určitě nikdy neměli učit. Hlavním mottem celého setkání a zároveň vzkazem, který má Izrael pro Českou republiku, a také pro celou EU, bylo: „Musíte být Sparta navenek a zároveň mírní uvnitř“. V úvodu vysvětlil situaci na Blízkém východě a v Izraeli. Vyprávěl o tom, jaká je tam již přes patnáct let vysoká míra strukturálního násilí. Několikrát zopakoval: „V Izraeli je zabíjení na denním pořádku. Každý zabíjí každého, každý den.“ Vysvětloval, že již více než století Izraelci, jakožto příslušníci židovského národa, žijí s vědomím, že je kdykoliv může někdo zabít. Apeloval na to, že jako křesťané jsme v Evropě stejně ohrožení, protože je naše náboženství a způsob života v rozporu s Islámem, který k nám v současnosti proudí prostřednictvím migrace.

Dr. Schueftan se nevyjadřoval o České republice jako takové, ale po celou dobu své přednášky mluvil o Evropě, konkrétně o Evropské unii. Metaforicky řečeno: za hlavní problém EU považuje fakt, že se snaží být „silná uvnitř“, tedy není „navenek Sparta a uvnitř mírná“. To, že je silná uvnitř znamená, že nedokáže reagovat například na terorismus, což má za následek, že se ničí to „mírné“ uvnitř.

Dále poukázal na to, že do Evropy „přichází Blízký východ“, bohužel ne v tom dobrém slova smyslu. S Blízkým východem na naše území přichází i terorismus a mnohem širší spektrum problémů, se kterými se bude Evropa muset vypořádat. Tvrdil, že Evropa není schopna se sama ubránit, protože si osvojila „pohádku“ o mírovém světě a nastolení demokracie, která je hlavní součástí evropské kulturní identity. Zdůraznil, že Evropa nemůže rozšířit „svůj mír“ do celého světa. Kritizoval fakt, že po propuknutí Arabského jara to byli právě Evropané, kdo se začal o situaci aktivně zajímat.

Vysvětloval, že za situaci, která panuje na Blízkém východě, je odpovědná Evropa a USA. Evropská Unie si myslí, že svým jednáním vyřeší problémy, které na Blízkém východě trvají již desítky let. Vyjádřil se ve smyslu, že Západ je naivní, když si myslí, že každý problém má řešení a že je možné vést mírový dialog, či dokonce dospět ke kompromisu s někým, jako je Assád, nebo v minulosti Hussein, či Arafát. Objasnil to tím, že když už má někdo strach, až v té chvíli se uchýlí k dialogu, svědčí to o jeho slabosti. EU podle něj nevnímá jiné kultury a myslí si, že všichni chtějí to samé. Tvrdil, že kdyby byla EU „Sparta navenek“, tak by učinila kroky, kterými by předešla masivní imigraci. EU musí pochopit fakt, že politická kultura zemí jako Libye, Irák, nebo Sýrie, je postavena na vysoké míře násilí. Odlišnost politických kultur Blízkého východu a Evropy vysvětloval na příkladě sebevražedných atentátníků. Zatímco pro Evropany je něco takového tabu, pro lidi na Blízkém východě je to cesta, jak získat peníze a zajistit svým rodinám lepší život. Také apeloval, že není žádná šance pro nastolení demokracie a míru v Egyptě, Iráku, či Sýrii. Hlavní problém je, že EU nedokáže přijmout myšlenku pluralismu, což znamená, že není žádná šance pro změnu. Také se domnívá, že dominantní evropská politická kultura má negativní dopad na Blízký východ a v této oblasti prohloubila chudobu.

V souvislosti s Izraelem prohlásil, že to, čeho se osobně nejvíce bojí, je posílení krajní pravice v Evropě. Domnívá se, že by se opět mohl zrodit fašismus. Za největší problém považuje zejména předsedu vlády Maďarska Viktora Orbána a jeho stranu Fidesz. Izrael nikdy nebude věřit Evropě, čemuž nasvědčují pouze 3% Izraelců, kteří jsou její zastánci. Evropa podle jeho slov nemá ráda Izrael. Deklaroval to na výsledcích průzkumu v Německu, ve kterém se 68% Němců přiklonilo k tomu, že to, co dělají Izraelci Palestině, je nepřípustné.

K problematice terorismu dodal, že v Evropě se stalo „pár strašlivých“ teroristických útoků za rok. V Izraeli jich mají „pár za den“. Rodiče, jejichž děti chodí do stejné školy, je každé ráno posílají jinými autobusy, aby v případě útoku přežilo alespoň jedno dítě. Dr. Schueftan vysvětloval, že terorismus nikdy nemůže být zcela odstraněn, a to ani násilím. Izraeli se podařilo násilím terorismus eliminovat na 98%. Domnívá se, že EU nemá žádné řešení, jak zabránit terorismu, ani politické a ani vojenské. Jeho hlavní kritika spočívala v tom, že Evropská Unie nemá vybudovanou vlastní armádu. EU srovnal s Izraelem. Tvrdí, že mají ideální armádu, která podle něj nesmí být ani velká, protože je to malá země, ale na druhou stranu ani příliš malá, protože to znamená nebezpečí, a nebezpečí má negativní dopad na společnost, která se stane militarizovanou. Izraelské „plus“ spočívá v tom, že se Izrael stal světovým číslem 1 v otázce inovací. To vše podle něj pramení v pluralitě. Izraelská společnost se přiučila pluralismu právě od izraelské armády.

Shrnul tedy tři nejdůležitější kritické body Evropy / EU:

  1. EU není schopna pochopit dominantní kulturu Blízkého východu.
  2. EU nedokáže pochopit radikalizaci. (Doktor Schueftan to vysvětlil na principu akce / reakce: radikalizace → polarizace → polarizace společnosti = velký problém)
  3. EU věří, že problémy mají řešení.

Na závěr setkání s politováním předpověděl, že jeho vyhlídky pro současnou situaci jak České republiky, tak i EU nejsou optimistické. Znovu zopakoval, že k nám přichází Blízký východ, ale bohužel ve své nepříznivé podobě, v podobě terorismu. Teroristé se podle něj v Evropě cítí velmi bezpečně. Zatímco v Izraeli by mohli být zavražděni prakticky kdykoliv, v Evropě by jim to hrozilo jen zřídka. Na závěr dodal: „Když si pustíte na své území lidi, kteří jsou hrdí na svou kulturu a vytvoříte jim prostor, pak se nemůžete divit současné situaci. A toto je teprve začátek“.

Zpracovala Adriána Oboňová

1470