CBAP Monitor: Oblast zemí Perského zálivu – listopad/prosinec 2016

Bahrajn posílí svou zahraniční politiku s Tureckem ● Výhra Donalda Trumpa v prezidentských volbách vzdálí spolupráci USA a GCC v Sýrii ● Saúdská Arábie ztrácí vliv na úkor Íránu

Bahrajn posílí svou zahraniční politiku s Tureckem

Zdroj: Al-Monitor (Gulf Pulse)

Poté, co Islámský stát (IS) zveřejnil videozáznam barbarského upálení dvou tureckých vojáků v severní Sýrii ze dne 22. prosince 2016, Bahrajn okamžitě odsoudil tenhle „brutální teroristický zločin.“ Rychlá reakce Manamy byla posledním znamením rostoucí bahrajnsko-turecké spolupráce zaměřené na zvyšující se regionální bezpečnostní hrozby. Bahrajn a členové Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) dlouhodobě usilují o prohloubení vztahů s Ankarou vzhledem k tomu, že je vnímána jako země, která je stále více náchylná k vzestupu extrémismu stejně jako k nástupu íránského vlivu napříč arabským světem.

Bahrajn, ve kterém vládne prozápadní monarchie, a který je známý pro svoje „liberální společenské normy“ ve srovnání s jinými zeměmi v této oblasti, je také terčem propagandy IS. Začátkem tohoto měsíce vyzval IS své stoupence k útokům na Bahrajn v návaznosti na návštěvu amerického ministra obrany Ashtona Cartera. Video vyzývalo stoupence IS k úderu proti americkému loďstvu, přinášejíc zprávu  zemím GCC o zájmu IS na rozšíření jejich operací v zemích Perského zálivu. Protože Turecko zůstává i nadále zapojeno do operace Eufrat Shield v Sýrii, mají Manama i Ankara zájem na posílení bilaterální spolupráce včetně sdílení zpravodajských informací zabývajících se společnou hrozbou ze strany IS.

Je pravděpodobné, že Turecko bude v budoucnu hrát významnou roli v politické a bezpečnostní strategii Bahrajnu. Přesto však bude Bahrajn nadále úzce spolupracovat se zeměmi aliance GCC, stejně jako se svými tradičními západními spojenci –  Spojenými státy a Velkou Británii. Manama zůstává věrná svým původním spojencům i přes svou nervozitu ze závislosti na Spojených státech; neshody s administrativou Baraca Obamy a velkým obavám ze zvolení Donalda Trumpa novým americkým prezidentem. V této souvislosti tedy Bahrajn nově definuje svou zahraniční politiku, neponechává nic na náhodě, a obrací se i na nezápadní a nearabské státy – Turecko, Indie a Rusko.

Výhra Donalda Trumpa v prezidentských volbách vzdálí spolupráci  USA a GCC v Sýrii

Zdroj: Al-Monitor (Gulf Pulse)

Vzhledem k vítězství Donalda Trumpa se bude muset Rada pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) vypořádat s nesčetnými nejistotami zahraniční politiky Washingtonu na Blízkém východě v post-Obamově éře. Jednou z oblastí, o kterou mají země GCC vážné obavy je Sýrie, kde od roku 2011 Saudská Arábie a Katar investovaly značné prostředky do sunitských islamistických sil bojujících za svržení syrského prezidenta Bašára Asada.

S nástupem D. Trumpa do Oválné pracovny dne 20. ledna 2017 jsou vyhlídky Saúdské Arábie a Kataru na dosažení požadovaných změn v syrském režimu slabší než jindy – a ty, pro přežití režimu Bašára Assada se budou zdát silnější než kdykoliv za uplynulých šest let od vypuknutí občanské války v Sýrii.

Samozřejmě, měli bychom být opatrní při jakékoliv analýze snažící se předpovědět, jak bude Trump přistupovat k výzvám na mezinárodní scéně. Syrská krize může být také nejtěžší pro jeho administrativu v roce 2017. Nově zvolený prezident si totiž často protiřečí a jeho současné postoje k Rusku, Sýrii a Íránu se mohou snadno změnit – zejména s ohledem na blízkovýchodní geopolitickou situaci a množství neznámých proměnných utvářejících vztah USA s Íránem v post-Obamově éře. I když tvrzení, že za Trumpa bude Amerika oficiálním spojencem Sýrie, může být přehnané, zdá se, že Asad bude mít mnohem menší důvod k obavám za kritický postoj ze strany USA po Trumpově nástupu do úřadu. Snížením tlaku na Asada však Obamův nástupce jistě přenese napětí do vztahu Washingtonem se Saúdskou Arábií, a Katarem.

Saúdská Arábie ztrácí vliv ve prospěch Íránu

Zdroj: Al-Monitor (Gulf Pulse)

Saúdská Arábie ztrácí vliv v celé oblasti úrodného půlměsíce ve prospěch svého rivala – Íránu.  Znevýhodněné postavení Saúdské Arábie je ovlivněno nejen faktory, které nemůže ovlivnit, ale také kvůli jejím vlastním nedostatkům z hlediska vojenských kapacit.

Saúdská Arábie postrádá nástroje a sílu, kterou Írán vyvíjel již v průběhu desetiletí. Neexistuje žádný saúdský ekvivalent k íránským islámským revolučním gardám (IRGC), které poskytují odborné znalosti a poradenství skupinám jako jsou Hizballáh a Hútíové. Neexistuje žádný saúdský generál jako Qasem Soleimani, vedoucí jednotky Kuds v IRGC, s dlouholetými zkušenostmi z tajných operací. Saudové sice mají dobré zpravodajské služby, ale nejsou dostatečně dobře vycvičeni v pozemních bitvách v porovnání s IRGC.

Rijád tradičně spoléhal na finanční podporu a projekty, pomocí kterých prezentoval svou sílu. To však začalo být obtížné s poklesy cen ropy. Saúdská Arábie byla nucena zrušit multi-biliónový projekt zaměřený na vojenskou pomoc v Libanonu a částečně ušetřit peníze. Soupeření mezi Rijádem a Teheránem stojí obě země nemalé peníze, ale přesto zatím není žádný konec v dohledu.

I když Írán získává území v oblasti úrodného půlměsíce ve svůj prospěch, hegemonem v regionu se určitě nestane. Musel by totiž čelit mnoha překážkám a nepřátelům. Iráčtí, syrští a libanonští šiíté nechtějí íránskou nadvládu. Přesto však ale Írán zůstává nejvlivnějším hráčem v úrodném srpu měsíce na úkor Saúdské Arábie.

Zpracovala: Radka Roháriková

 

411