Arabský svět – leden 2017

Tunisko a státy Zálivu – 10.  ročník konference INSS – Egypt -lekce pro USA

Tunisko a státy Zálivu

Zdroj: Carnegie Center

Od roku 2011 vlivu v Tunisku usilují zejména Katar a Spojené arabské emiráty. Klíčovým bodem pro změny ve vztazích Tuniska k oběma těmto státům se stalo Arabské jaro v roce 2011. Zejména během vlády strany Ennahda mezi léty 2011 – 2014 se Katar, který byl dlouhodobě kritický k politikám svrženého prezidenta Zína El Abidína Ben Aliho v předchozích letech, těšil zvýšené míře spolupráce v různých odvětvích. Částečná změna nastala po výměně vlády v roce 2014, která vedla k ochlazení vztahů. Ale i navzdory tomuto ochlazení je z hlediska Kataru možné považovat jeho politiku vůči Tunisku za úspěšnou.

Naopak vztahy se Spojenými Arabskými Emiráty (SAE), které byly dlouhodobě druhým největším obchodním partnerem Tuniska v Arabském světě, se od roku 2011 podstatně zhoršily. Po revoluci v roce 2011 zastavily SAE investice do Tuniska z důvodu obavy o stabilitu v zemi a diplomaticky se od nové vlády distancovaly. Částečná změna nastala v roce 2014, kdy se k moci dostala Emiráty podporována strana Nida Tounes. Avšak ani tato podpora nevyústila ve změnu Tuniských preferencí, protože se i nová vláda postupně naklonila ke Kataru.

  1. ročník konference INSS

Zdroj: INSS

V lednu se v Tel Avivu uskutečnil 10. ročník bezpečnostní konference uspořádané INSS, na které vystoupili desítky odborníků na bezpečnost z celého světa. Klíčovými řečníky z pohledu izraelské zahraniční politiky byli hlavně představitelé armády a ministr obrany. Jedním z nich byl i ředitel INSS Maj. Gen. Amos Yadlin, který ve svém vystoupení upozornil na fakt, že ve srovnání s Islámským státem je větší hrozbou pro Izrael Írán. Dále také vyzval Izraelskou vládu, aby přehodnotila postoj „všechno nebo nic“ v otázce Izraelsko-palestinského konfliktu. Následně, gen. Amir Eshel ve svém příspěvku zdůrazňoval výhodnost orientace na letectví, které označil za jeden z nejflexibilnějších nástrojů v boji proti terorismu, ale i při obraně proti okolním státům.

Ministr obrany Avigdor Liberman ve svém interview s ředitelem INSS řekl, že z jeho pohledu je otázka míru v palestinsko-izraelském konfliktu problematická a pravděpodobně nedosažitelná na bilaterální úrovni. Proto ji je podle něj třeba zasadit do kontextu celoregionálního uspořádání. Hlavními principy pro něj při hledání řešení budou výměna populace a území. V otázce Sýrie Liberman řekl, že Izrael bude pokračovat v prosazování svých zájmů a ve snaze o poskytnutí co největší humanitární pomoci. Zároveň podotkl, že od Ruska bude vyžadovat stažení Íránu z účasti v bojích a odstoupení Asada.

Egypt: Lekce pro USA

Zdroj: Brookings Doha Center/CNN

Egyptský prezident Abdel Fattah al-Sisi přivítal zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Podle zpráv byl i prvním z představitelů arabských států, který novému prezidentovi poblahopřál ke zvolení a ocenil jeho čestný přístup k jeho voličům. Oba prezidenti začali své vztahy budovat již na zářijovém zasedání OSN, kde si navzájem vyměnili komplimenty. Z hlediska charakterových vlastností je pochopitelné proč jsou přátelské styky mezi al-Sisim a Trumpem pravděpodobné. Oba mají extrémní odpor vůči islamistům, oba mají negativní vztah vůči médiím, oba sdílejí podobné černo-bílé vidění světa, ve kterém je někdo „buď s námi, nebo proti nám“. Navíc, téměř během celých voleb informovala Egyptské média o Trumpovi do jisté míry zkresleně. Konkrétně vynechávaly jakékoliv zmínky o zákazu vstupu Muslimů do USA nebo o povinných registrech, zatímco zvýrazňovaly jeho vůdcovské rysy, které připodobňovaly al-Sisimu. Nicméně, navzdory (nebo právě díky) tímto al-Sisi rysům existuje v Egyptě velká část společnosti, která je nespokojená s neúspěchem jejich prezidenta přinést slibovanou ekonomickou prosperitu a stabilitu.

Autor: Branislav Mičko

 

359