Triliony dolarů pod Severní Koreou

Korejská lidově demokratická republika je zřídka kdy spojována s dostatkem čehokoli (snad až na plané výhružky), ale přitom se pod zemí a v severokorejských horách nachází nerostné bohatství v možné hodnotě trilionů dolarů. Jde především o železo, uhlí, magnezit, měď, vápenec, molybden, grafit a dalších zhruba 200 nerostů.

Mezi ty nejlukrativnější, a tedy nejatraktivnější zdroje, které se pod KLDR nachází jsou kovy vzácných zemin (KVZ). Vzácné zeminy jsou skupinou 17 prvků, jejichž rudy obsahují kovy, které se dnes využívají v sofistikované elektronice od telefonů, přes sluneční panely až po řízené střely. I přes svůj název jejich výskyt není nikterak vzácný, ale jen v několika světových lokalitách se vyskytují v takové koncentraci, aby se těžba vyplatila.

V současnosti má na KVZ defacto monopol Čína, na jejímž území se vyskytuje zhruba třetina světových zásob[i] a která svou produkcí ovládá zhruba 90 % světového trhu s KVZ.

Právě proto vzbudila zpráva o objevení největšího světového ložiska KVZ kousek od Pchjongjangu velké pozdvižení.

Zatímco dříve produkci KVZ dominovaly USA, dnes má monopol Čína. Zdroj: Wikimedia

Z žebráka trilionářem?

Celý příběh začal v roce 2011, kdy zástupci jihokorejské společnosti Korea Resource Group navštívili KLDR, kde ve spolupráci se svými severokorejskými protějšky z Národní federace pro ekonomickou spolupráci zkoumali podmínky pro těžbu grafitu. Ve výsledné zprávě se pak bylo možné dočíst, že na západě a východě KLDR se nachází velká naleziště vysoce kvalitních rud KVZ v hodnotě až 6 trilionů dolarů.

V roce 2012 následovalo prohlášení britské společnosti SRE Minerals o objevení největšího naleziště KVZ na planetě nedaleko Pchjongjangu, které má obsahovat 216,2 milionu metrických tun (mt) KVZ – více než dvojnásobek tehdejších známých světových zásob (110 mil. mt). SRE Minerals se severokorejskou státní společností založila joint venture[i]Pacific Century Rare Earth Mineral Ltd. se sídlem na Britských panenských ostrovech a získala právo těžit KVZ a další nerostné suroviny po dobu 25 let. Vzhledem k tomu, že od roku 2008 ceny KVZ několikanásobně vzrostly, vzbudil nález značnou pozornost a také poněkud naivní naděje na rozbití čínského monopolu.

Po letech ovšem nález doprovází nárůst skepse ohledně skutečné velikosti a hodnoty naleziště. Důvodem je mimo jiné objevení několika zainteresovaných osob kolem Pacific Century Rare Earth Mineral Ltd. v dokumentech z kauzy Panama Papers a jejich podvodná minulost. Zpochybňována byla i hodnověrnost autora studie, ve které byl objev naleziště zdokumentován, dr. Louise Schurmanna.

Přes různé pochyby je ale jisté, že se na území KLDR nachází značné nerostné bohatství, i když je problematické odhadnout jeho rozsah. Pchjongjang stojí před celou řadou problémů, které mu brání suroviny těžit a prodávat je.

Kovy vzácných zemin jsou důležitou složkou dnešní elektroniky a očekává se, že v příštích letech bude jejich cena několikanásobná. Zdroj: Wikimedia

Překážky a výzvy

  • Mezinárodní sankce

V reakci na čtvrtý a pátý severokorejský jaderný test[i] Rada bezpečnosti OSN (RB OSN) na KLDR uvalila sankce[ii], které Pchjongjangu zakázaly vyvážet nerostné suroviny. Nejprve šlo o zlato, vanad, titan, KVZ a omezen byl i import uhlí a železné rudy. Uhlí a železná ruda jsou přitom velmi významných zdrojem severokorejských příjmů.

Po druhém jaderném testu došlo k dalšímu omezení vztahujícího se na severokorejského uhlí a na seznam přibyly měď, zinek, nikl a stříbro.

Sankce jsou zejména z čínské strany uplatňovány dost flexibilně. Zatímco za první kvartál 2017 poklesl import severokorejského uhlí o 51,6 %[iii], import železné rudy jen v lednu vzrostl o 270 %. Samotná kontrola dodržování sankcí je v pohraničí také velmi vlažná a úplatek člověka dostane daleko.

Přesto, že sankce značně omezují potenciál nerostných surovin jako zdroje příjmu, Severokorejci jsou mistři v jejich obcházení[iv] a jejich levné zboží si vždy najde svého kupce, minimálně v Číně. Hlavním problémem zůstává, jak náklad dopravit do cíle a nenechat se chytit.

  • Nedostatečné know-how a technická úroveň

Podle údajů z roku 2014 se v KLDR nachází zhruba 700 dolů. Tyto doly jsou však v tristním stavu a průměrně fungují na 30 % své kapacity. Důvodem je nedostatek vybavení, stáří toho existujícího, nedostatek odborníků a nedostatečná základní infrastruktura (například v podobě elektrických výpadků).

KLDR sama postrádá kapitál a možnosti se s tímto problémem vypořádat a je tedy do značné míry závislá na zahraničních investicích, především od čínských společností.

  • Vysoké riziko vs. ne tak vysoké zisky

V rovnici o výhodnosti podnikání v KLDR se nenachází primárně jen finanční zis, ale také značné riziko podnikání v zemi. I když lze v KLDR najít stovky zahraničních společností (včetně českých[v]), podnikání v Severní Koreji je dobrodružství, které může snadno skončit velmi prodělečně. Severokorejský režim má totiž tradici rušení dlouhodobých kontraktů se zahraničními společnostmi, a to i čínskými, kterých je v zemi většina[vi].

Příkladem hodně neúspěšné investice v těžebním průmyslu může být vklad 40 milionů dolarů velkého čínského konglomerátu Xiyang Group. Po milionech dolarů vložených do infrastruktury, dolů a vyškolení domácích dělníků byla spolupráce ukončena, protože Severokorejští pracovníci (nyní již vyškolení) těžební operaci zvládli řídit sami.

Obecně lze však investiční klima v KLDR označit za nepříznivé a riskantní[vii], nicméně vidina levné pracovní síly a minimální environmentální regulace pro čínské společnosti představuje zajímavou příležitost. Čínské firmy zde také mají značnou výhodu, jelikož díky blízkosti hranic a kooperativnosti čínských i severokorejských vojáků a policistů mohou nerušeně fungovat bez ohledu na sankce RB OSN.

KLDR se samozřejmě tvrzení, že má na svém území velké nerostné bohatství nebrání a sama ho propaguje s cílem přilákat další investory.

Podnikání v KLDR provází značná rizika, ale také levná pracovní síla, minimální environmentální regulace a potenciálně vysoké zisky. Zdroj: Oatmeal
  • Čína

Čína si nepřeje mít ve svém malém sousedovi konkurenci v oblasti těžby KVZ a díky své ekonomické dominanci svou vůli může snadno prosadit. Jsou to primárně čínské společnosti, které v KLDR operují, a to platí i o těžebním průmyslu. Jak bylo řečeno výše, severokorejská těžební infrastruktura je v tristním stavu a bez čínských investic to nebude jiné. Čína tedy může efektivně ovládat produkci severokorejských dolů jen tím, že do nich nebude investovat, pokud sama nebude potřebovat zvýšit jejich produkci.

Vzhledem k sankcím navíc není příliš mnoho dalších států, které by KVZ od KLDR mohly kupovat, takže hlavním zákazníkem zůstává Peking. I když těžební průmysl představuje jen 14 % severokorejské ekonomiky, 53,6 % veškerého obchodu s Čínou bylo v roce 2016 tvořeno nerostnými surovinami.

Čína je hlavní a nejdůležitější severokorejský obchodní partner[i]. Čínské společnosti i přes sankce nakupují severokorejské černé uhlí (antracit), železnou rudu, KVZ a další kovy (hluboko pod tržní cenou) a Peking do KLDR naopak dodává životně nutné energetické suroviny[ii] (s nemalou přirážkou), průmyslové výrobky, luxusní zboží a jídlo – zkrátka vše, co režim potřebuje k přežití.

Tato ekonomická nadvláda Pekingu supluje dřívější politický vliv, kterému se v Pchjongjangu těšil, ale jde přitom o mnohem efektivnější nástroj.

Faktem je, že se sankcemi, špatným stavem dolů a infrastruktury, nepříznivým investičním prostředím a bez čínského požehnání se KLDR pravděpodobně nikdy nepodaří prosadit se na trhu KVZ.

Čína a KLDR mohou navenek působit jako spojenci, ale od smrti Kim Čong-ila je vzájemný vztah udržován z čistě zištných důvodů. Zdroj: Wikimedia

Čínská těžební kolonie nebo regionální velmoc?

Vzhledem k absenci adekvátního a nezávislého přístupu k nalezištím je v podstatě nemožné odhadnout jejich rozsah a hodnotu (to dokazují i odhady pohybující se v trilionových rozdílech). Zájem Ruska[i], Číny i Jižní Koreje však dokazuje, že KLDR zjevně disponuje značnými zásobami minerálů a hornin a svým potenciálním obchodním partnerům dodala dostatečný důkaz, nebo přímý přístup prospektorů k nalezištím.

Sama KLDR není schopná své přírodní bohatství efektivně těžit, a proto se často obrací na zahraniční firmy, které poskytují své know-how, odborníky, vybavení nebo rovnou řízení celé operace.

S největší pravděpodobností budou v budoucnu severokorejské doly těžit KVZ pro Čínu, jejíž naleziště se budou tenčit a těžba v KLDR se stane finančně výhodnější. Tím si Čína zachová svůj monopol na KVZ a KLDR svůj konstantní zisk příjmů, nevýhodným prodejem KVZ Pekingu hluboko pod tržní cenou.

Samostatnou kapitolu představují jihokorejské plány pro severokorejské přírodní zdroje. Soul doufá, že v případě sjednocení to bude právě nerostné bohatství, které bude dotovat velmi nákladný projekt sjednocení (jehož náklady se odhadují na škále od stovek miliard po triliony dolarů). Kombinace jihokorejské průmyslové základny a severokorejských zdrojů (nerostných i lidských)by ze sjednocené Koreje bez pochyby vytvořila regionální velmoc[ii].

Dokud se KLDR minimálně nezbaví sankcí a nezíská přístup na světový trh (ať už k prodeji surovin nebo k nákupu sofistikovanějších těžebních technologií) a nezlepší svůj přístup k zahraničním investorům, bude pro režim jen velmi složité alespoň částečně využít nerostného potenciálu, který země má.

Zpracoval: Michal Myklín


[1] Světové potvrzené zásoby KVZ činí k roku 2016 zhruba 120 milionů mt. Na čínském území se nachází 44 milionů mt.

[1] Zahraniční firmy v KLDR zpravidla nemohou operovat nezávisle a musí spolupracovat se severokorejskými společnostmi, většinou zakládáním joint venture.

[1] Čtvrtý se odehrál 6.1.2016 a pátý 9.9.2016.

[1]Rezoluce RB OSN č. 2270a rezoluce RB OSN č. 2321.

[1] Na základě dat čínského ministerstva obchodu lze bezpečně usoudit, že důvodem ke snížení importu severokorejského uhlí nebyly sankce, ale nějaká jiná událost. Mohlo jít o zavraždění Čínou chráněného nevlastního bratra severokorejského vůdce, Kim Čong-nama 13.února 2017, o test dvou IRBM 11. února 2017 nebo o úlitbu Washingtonu a novému americkému prezidentu Trumpovi.

[1] Děje se tak například skrze rozsáhlou síť nastrčených společností či plavení severokorejských lodí pod cizí vlajkou.

[1] Např. brněnská firma Topič Energo pomáhající s certifikací severokorejských vodních elektráren nebo hradecké strojírny ZVU Potez, které do země dodaly pivovar.

[1] Většinou jde o menší až středně velké podniky ze severovýchodní Číny. Podle dat Zastupitelského úřadu ČR v Pchjongjangu jde o více než 200 společností.

[1] KLDR se v Indexu ekonomické svobody, každoročně uveřejňovaném think-tankem Heritage Foundation, pravidelně umisťuje na posledním 180. místě.

[1] V roce 2016 byla hodnota mezinárodního obchodu mezi ČLR a KLDR 6,1 miliard dolarů. Čínský podíl na severokorejském mezinárodním obchodu je 49,4 %.

[1] Ropa, koksovatelné uhlí, topné oleje.

[1] Rusko se v minulosti snažilo získat přístup k severokorejských nerostným surovinám výměnou za stavbu železnice napříč Korejským poloostrovem. Vzhledem k současnému stavu ruské státní pokladny z projektu sešlo.

[1] Výhody sjednocení stručně představuje například The Economist.

2440