CBAP Monitor: Oblast zemí Perského zálivu- květen/červen 2017

Transformace v zahraniční politice Spojených arabských emirátů● Katarská krize ● Výzva trhu s ropou k státům v Perském zálivu

Transformace v zahraniční politice Spojených arabských emirátů

Zdroj: Al Jazeera Center for Studies

Spojené arabské emiráty se staly mnohem přesvědčivější při tvorbě regionálních a mezinárodních politik v návaznosti na arabské jaro. Političtí činitelé v Abú Dhabí mají konsolidovanou kontrolu nad rozhodováním na federální úrovni a upřednostňují bezpečnostní přístup k otázkám zahraniční politiky.

V posledních letech došlo ke dvěma posunům v rámci mocenské hierarchie, které významně ovlivnily regionální a zahraniční politiku ve Spojených arabských emirátech. Došlo k posunu vlivu v rámci federace sedmi-emirátů od Dubaje do Abú Dhabí a od nominálního vládce Abú Dhabí a prezidenta Spojených arabských emirátů šejka Khalifa bin Zayeda Al Nahyana k šejkovi Mohammedu bin Zayedovi. I když byl Mohamed bin Zayed již po několik let ústřední postavou udávající směr politiky v Abú Dhabí, až do roku 2015 pečlivě působil na federální scéně, přičemž si uvědomoval potřebu vyvarovat se nerovnovážné dynamiky v rámci rodiny Al Nahyana a vztahů mezi emiráty s Dubajem. Tato omezení byla během posledních dvou let minimalizována, když Mohammed bin Zayed postavil členy své nejbližší rodiny a dalších blízkých spojenců do klíčových ekonomických a bezpečnostních pozic napříč Abú Dhabí.

Centrální osa v rámci zemí Perského zálivu nyní prochází Mohamedem bin Zayedem v Abú Dhabí a náměstkem korunního prince Mohammedem bin Salmanem v Saúdské Arábii. Blízký pracovní vztah se rozvinul mezi těmito dvěma muži sdílející přístup „can-do“, který upřednostňuje ambiciózní přístupy širšího náhledu k národním a regionálním otázkám. Toto nové partnerství bylo nejvíce viditelné v Jemenu a přežilo i inherentní politické rozpory, díky nimž byl Jemen skutečně rozpůlen do dvou oddělených sfér vlivu Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Mohammed bin Zayed také získal podporu Saudské Arábie ve svém tvrdém přístupu k Muslimskému bratrstvu a dalším regionálním islamistickým skupinám.

Katarská krize

Zdroj: The Institute forNationalSecurityStudies

Nedávný spor mezi Katarem a některými jeho sousedy (Saúdská Arábie, Egypt, Spojené arabské emiráty a Bahrajn) představuje nejzávažnější spor mezi těmito státy v posledních letech a má potenciál dále destabilizovat již turbulentní region. Zdánlivé faktory vyvolávající krizi byly údajně učiněné poznámky Emira Kataru a Katarem vyplacené výkupné extrémistickým skupinám podporovaným Íránem. Avšak skutečnou podstatou konfliktu jsou hluboké rozdíly v názorech mezi Katarem a ostatními sousedy na různé téma – jak jednat s Íránem, jak se stavět k politickému Islámu, jaké by mělo být regionálního vedení. Saúdská Arábie spolu s některými jejími spojenci v Radě pro spolupráci v Perském zálivu (GCC), uzavřela pozemní a námořní trasy do Kataru, zrušila lety, stáhla diplomaty, vyloučila státní příslušníky Kataru ze svého území, určila 59 občanů Kataru jako teroristické stoupence a dokonce, zakázala i projev sympatií vůči Kataru. Daný spor je mnohem vážnější než jakékoli předchozí střety, včetně roku 2014, kdy Saúdská Arábie a další země odvolaly své velvyslankyně z Dohy.

Tento spor mezi většinově sunnitskými arabskými státy je hlavní příčinou znepokojení, protože odráží hlubokou propast mezi spojenci Spojených států v úsilí udržet regionální stabilitu pomocí boje s Islámským státem a zadržování Íránu. Když to Saúdská Arábie a její spojenci zavedou příliš daleko, může to vést Katar k jeho otevřené alianci s Íránem a Tureckem, což by dále zhoršovalo napětí v regionu, vytvářelo trvalý diplomatický a hospodářský pakt a ohrozilo využívání vojenské základny al-Udeid Kataru, Spojenými státy a koalicí proti ISIS. V nejhorších případech by spor mohl dokonce vést k vojenskému konfliktu v Perském zálivu.

Na druhé straně však krize představuje i potenciální příležitost. Pokud by jednotná fronta, která zahrnuje Spojené státy a vedoucí země v arabském světě, mohla přimět Katar, aby ukončil podporu organizacím, které podporují extremismus a ohrožují regionální uspořádání, mohlo by to pomoct stabilizovat region, omezit dosah Islámského státu a izolovat Írán. Katar by mohl „zachovat tvář“ a udržet si vazby na některé islamistické skupiny, stejně jako jeho relativně neutrální postoj k Íránu, ale zároveň by respektoval hranice svých partnerů týkající se financování a podpory skupin, které ohrožují jejich klíčové zájmy. Spojené státy, které udržují úzké vztahy s oběma stranami, by měly hrát aktivní úlohu při snaze přinést mezi své nahněvané partnery opět mír.

Výzva trhu s ropou k státům v Perském zálivu

Zdroj: The Institute forNationalSecurityStudies

V posledních letech cena barelu ropy OPEC klesla. Příjmy z ropných zemí v oblasti Zálivu jsou stále méně než poloviční v porovnání s předchozími léty. Prudký pokles příjmů z ropy v posledních letech způsobil v zemích Perského zálivu velké rozpočtové schodky.

V rámci stabilizace ropní situace přijaly státy Perského zálivu ekonomická opatření, která pro své režimy představují náročné politické výzvy. Po prudkém poklesu svých příjmů, v kombinaci s tlaky ze strany různých výrobců ropy, státy Perského zálivu – podle dohody podepsané koncem roku 2016 – musely v první polovině roku 2017 přijmout škrty v jejich množství při výrobě ropy. Hlavní potíže při přeměně ekonomiky založené na ropě v Perském zálivu na ekonomiku s rozmanitostí spočívají v tom, že politická stabilita v těchto zemích přímo souvisí s vysokou životní úrovní jejich občanů, kterou podporují peníze z ropy. Hospodářská situace v zemích Perského zálivu může mít důsledky pro režimy v ostatních zemích Blízkého východu, které dostávají přímou nebo nepřímou ekonomickou podporu ze států Perského zálivu (především zaměstnáním pracovníků), včetně Egypta a Jordánska.

Zpracovala: Radka Roháriková

1318