Zmapování nástrojů na ochranu České republiky před nestandardním ekonomickým chováním Ruské federace

CBAP přináší shrnutí tří briefing paperů, které zpracoval Prague Security Studies Institute (PSSI). Účelem těchto textů bylo zmapování současné role Ruské federace v oblasti energetické bezpečnosti ČR i dalších států a popsat, jakým způsobem se v této problematice odráží ekonomické a finanční nástroje k dosažení politických cílů Ruska. Není to téma úplně nové, o problematice se dlouhodobě hovoří, otázkou ale je, zda má Česká republika a její sousedé dostatek nástrojů, jak snahám Ruské federace vzdorovat.

Briefing Paper I – Plynárenský sektor v ČR i širším regionu: role Gazpromu

Česká síť plynovodů Net4Gas byla v roce 2013 nabídnuta tehdejším vlastníkem, německým RWE, k prodeji, což vyvolalo obavy o energetickou bezpečnost ČR v případě, že plynovody odkoupí ruský subjekt. O nákup projevilo zájem pět subjektů, z nichž dvě firmy jsou dle portálu Česká pozice v kontaktu se státním podnikem Gazprom.
Převzetí Net4Gas Gazpromem by ale bylo komplikované díky legislativnímu opatření v rámci třetího energetického balíčku EU, který zdůrazňuje oddělení obchodu s plynem od přepravní infrastruktury. Nákup nakonec vyhrála německá dceřiná společnost Allianz Infrastructure. ČR tak v současnosti nemá vliv na zabránění dalšího přeprodeje rizikovému investorovi. Gazprom Export a Moravské naftové doly (MND) navíc v roce 2016 zprovoznily podzemní plynový zásobník v Dambořicích. Kapacita je 456 milionů m3, což je asi 12 % skladovacích kapacit plynu v ČR. Gazprom si v tomto zásobníku rezervoval 90 % a tím získal tento projekt zvláštní důležitost v oblasti implementace projektu Nord Stream 2.

Svou roli má Gazprom i na Slovensku, kde v dubnu 2017 tento vývozce podepsal rámcovou dohodu se slovenským přepravcem Eustream o využívání přepravní sítě až do roku 2050. Bezpečnostní riziko tato dohoda představuje v souvislosti se snižováním tlaku na diverzifikaci zdrojů. V Polsku distribuci zajišťuje plynovod Jamal-Evropa patřící firmě EuroPolGaz S.A., jejíž 48 % vlastníkem je Gazprom.
Polská vláda nicméně již dala najevo, že se společností Gazprom neprodlouží smlouvu, která má vypršet v roce 2022. Zástupce generálního ředitele Gazpromu, Alexander Medveděv poté prohlásil, že to „může ohrozit dodávky do evropských měst (včetně Německa)“. Polská strana se nicméně v současné době již zabývá alternativními projekty.
Německo je pro Gazprom zásadní a v případě realizace Nord Stream 2 jeho význam ještě roste. Z pohledu energetické bezpečnosti je tak důležité, jak se Německu podaří nastavit nový energetický mix po odstavení jaderných elektráren. Pokud se do roku 2035 nepodaří dosáhnout u výrob elektřiny plánovaných 55 % až 60 % z obnovitelných zdrojů, bude muset Německo pokračovat v dovážení vyššího podílu uhlí a zemního plynu.
Gazprom je na německém trhu významně partnersky propojen s chemickou společností BASF a energetickou firmou E.ON. Ve spolupráci s těmito firmami ale Gazprom musí jednat transparentně. Gazprom vlastní taky 49,98 % ve firmě WIGA, která ve společnosti firmy Wintershall spravuje cca 9 % délky plynovodů a dodává 27 % plynu německým odběratelům.

Nord Stream 2
Nord Stream 2 (NS2) by měl přivádět plyn z Ruska do Evropy na dně Baltského moře podél existujícího Nord Streamu (NS). Projekt financuje společnost Nord Stream 2 AG, kterou vlastní Gazprom. Samotnou výstavbu bude z 50 % financovat Gazprom a druhých 50 % si rovnoměrně rozloží pět společností. Vlastníkem plynovodu pak bude Gazprom. Dokončený by měl být v roce 2019.
Evropské země jsou zatím rozděleny na dva tábory. První tento projekt vítá. Jsou to zejména západoevropské země v čele s Německem. Německo by se dostavbou NS2 stalo plynovým uzlem EU a to by znamenalo značné příjmy z tranzitních poplatků. Navíc by tato trasa byla značně stabilnější než přes Ukrajinu.
Druhá skupina projekt kritizuje. Jedná se o Polsko a Pobaltské státy. Upozorňují na fakt, že Gazprom není jen tržní hráč, ale především politický nástroj Ruska. Pro tyto státy tak výstavba NS2 představuje geopolitickou hrozbu. Slovensko pak bojuje proti NS2 i kvůli obavám o vlastní příjmy z tranzitních poplatků.
Česká vláda se vůči projektu NS2 staví velmi váhavě. Zastánci si slibují zejména významné postavení ČR jako tranzitní země. Z NS2 by totiž plynovodem Eugal plyn proudil na jih do Rakouska a na východ na Slovensko a Ukrajinu. Riziko hrozí, pokud bude nakonec plyn veden jinudy a taky poškození vztahů s Visegrádem, jehož další tři členové jsou v opozici vůči tomuto projektu.

Briefing Paper II – Role ruských firem v jaderné energetice a ropném sektoru v ČR a širším regionu

Jaderná energie se má ve střednědobém horizontu stát hlavním zdrojem energie pro Českou republiku. V souvislosti s touto proměnou proběhne rozšiřování elektrárny v Dukovanech. O tento tendr se intenzivně zajímá ruská státní společnost Rosatom. Koncern Rosatom zabezpečuje dodávky jaderného paliva do obou jaderných elektráren skrze svou dceřinou společnost TVEL. Na dodávky paliva je v současnosti připravován nový tendr. Koncern Rosaton se snažil podílet i tendru na dostavbu Temelína, který byl však zrušen. Jedním z možných faktorů byl konflikt na Ukrajině, protože ČEZ od tenderu odstoupil pouze několik měsíců po ruské anexi Krymu. Shoda však nepanuje ve způsobu dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Prezident Zeman řekl, že by mu nevadilo předat dostavbu elektrárny do rukou Rosatomu. Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jan Štuller by nicméně upřednostnil otevřený tendr. Výběr dodavatele musí být proveden do roku 2020.

Na Slovensku existují rovněž dvě jaderné elektrárny. Slovensko je plně závislé na dodávkách jaderného paliva od společnosti TVEL stejně jako Česká republika. Kromě podílu ve slovenských elektrárnách se Rosaton zajímá i o jiné projekty. Rosaton opakovaně vyjádřil svou nevoli v neúčasti na výstavbě, ke které se však nakonec nepřímo dostal skrze maďarskou společnost Ganz EEM. Rozhodně jinou pozici má společnost Rosaton v Polsku. Polsko vyjádřilo svůj nezájem o dodávky elektřiny z Baltské jaderné elektrárny, odkud měly být vedeny dodávky do Polska a pobaltských zemí. Projekt výstavby Baltské elektrárny byl ukončen v roce 2014, společnost Rosaton se zabývá lobbingem kvůli stavbě nové běloruské jaderné elektrárny, která by plnila dodávky do EU. Významná je pro Maďarsko elektrárna Paks zajištující 40 % celkové spotřeby. V periodě let 2032 až 2037 skončí čtyřem reaktorům životnost a je tedy nutná obnova. Premiér Orbán se dohodl s Vladimirem Putinem na výstavbě dvou nových bloků, které má zajistit Rosaton. Ruská strana nabídla půjčku ve výši 80 až 100 procent celé investice. Mezivládní dohoda obsahovala část, která vedla až k vyšetřování zdali nedošlo k porušení unijní legislativy. Maďarsko uskutečnilo ústupky, díky kterýmž byla dohoda nakonec považována za akceptovatelnou s unijním pořádkem.

Ropa
Skrze ropovod Družba proudí do České republiky zhruba 60 % celkových dodávek ropy. Díky různým opatřením však významné ohrožení dodávek nehrozí. Ruskou ropu tvoří společnosti Rosněft, Lukoil a Gazprom Něft. Riziko může tvořit změna vlastnictví skupiny Unipetrol, která by mohla poškodit celý ropný sektor ČR, nakolik stát nemá schopnost ovlivnit změnu vlastníka. Na Slovensko přichází většina ropy skrze jižní větev ropovodu Družba a je silně závislé na dodávkách z Ruska. Jedinou alternativu tvoří dodávky skrze Jadran. Podle mezivládní dohody má Slovensko zabezpečené dodávky do roku 2029. Polsko se od roku 2012 zlepšilo, co se týče diverzifikace přepravních tras ropy, což se odrazilo i do celkové ceny ropy. Jejich petrochemický sektor je rovněž chráněn zákonem o kontrole některých citlivých investic. Ropa se dle dat z roku 2016 podílí na výrobě elektrické energie zhruba jedním procentem a její dodávky jsou značně diverzifikované. V ropném sektoru na německém trhu primárně funguje ropná společnost Rosněft. Firma by ráda upevnila svoji pozici a ráda by dodávala palivo na hlavní německá letiště.

Briefing paper III – Role ruských firem v jaderné energetice a ropném sektoru v ČR a širším regionu

Třetí paper je věnován roli ruských firem v bankovním a strojírenském sektoru a také představuje modely na ochranu kritické infrastruktury, které již úspěšně fungují ve Finsku a Rakousku.
Paper zkoumal dvě ruské banky působící na českém trhu. První, Sberbank, působí na českém trhu od roku 2013 a jejím vlastníkem je Sberbank Europa AG sídlící ve Vídni. I přestože je majoritním vlastníkem Sberbank ruský stát, banka se vyhnula evropským sankcím v souvislosti s ukrajinskou krizí, přičemž důvodem bylo omezení sankcí pouze na entity působící na ruském území. Sberbank je považována za jednu z mála bank, která se nezdráhá financovat kontrakty s íránskými firmami.
Druhá banka, Expobank, se do ruských rukou dostala v roce 2014. Banka se soustředí zejména na movitější klientelu, ale v loňském roce se potýkala s finančními problémy.
Paper se také věnoval bance ERB, která sice zanikla v roce 2016, avšak pojí se s několika kauzami. ERB byla první ruskou bankou, která mohla poskytovat své služby na trhu Evropské unie, nicméně českou bankovní licenci získala až na třetí pokus. V roce 2016 banka již nebyla schopna plnit své finanční závazky, a tak byla nucena vyhlásit bankrot. Banka začala být zároveň vyšetřována kvůli odvádění části finančních prostředků skrze fiktivní dluhopisy. Mezi kauzy patří např. půjčka 9 milionů euro francouzské političce Marine Le Pen a spekulace, že banka přechovávala na svých účtech peníze íránské centrální banky, čímž obcházela sankce.
Aktivity Sberbank byly zkoumané také v Polsku, Slovensku a Německu. Na Slovensku začala banka působit v roce 2013, ale o dva roky později celý svůj podíl prodala. Co se týče Polska, Sberbank se několikrát pokusila vstoupit na polský trh, ale žádná z plánovaných investic se nakonec neuskutečnila. Sberbank následně ztratila zájem vstoupit na polský trh. V Německu funguje Sberbank jenom jako online banka s malým podílem na trhu. V Německu dále operuje i banka VTB, která byla zapojena do akvizic rafinérie v Ingolstadtu a European Aeronautic Defence and Space Company.
Vedle bankovního sektoru paper zkoumal oblast strojírenství, kde tyto firmy patří mezi největší ruské podniky působící v ČR. První je Škoda JS, která dodává technologie pro jaderné strojírenství. Společnost je jedním z 13 členů iniciativy Aliance české energetiky. S firmou se pojí několik zajímavých skutečností – zúčastnila se zrušeného tendru o Temelín, bylo vůči ní zahájeno vyšetřování ukrajinskou policií a také byla zaražena na americký sankční režim. Druhou firmou je MSA, která se zabývá výrobou armatur a výrazně se zaměřuje na ruský trh. Podle údajů firma vyváží do 55 zemí. Poslední zkoumanou je firma Pilsen Steel, na kterou byla v roce 2012 uvalena insolvence. Firmě pomohly půjčky a po oddlužení začala opět normálně fungovat. V letech 2015 a 2016 firma dostala pokuty za nedodržování ekologických standardů.
Vliv Ruska ve strojírenství byl opět zkoumán také v Polsku, Slovensku a Německu. Na Slovensku je zajímavou firma Omega, kterou ovládá bývalý ministr hospodářství spolu s rusko-kazašskými investory s údajným propojením na oligarchu Malofeeva. V Polsku působí firma Huta, která je jednou z největších zpracovatelů oceli a dodavatelů plechů do loděnic v Gdaňsku. V Německu jsou nejzajímavější loděnice v Rostocku, kde podnik v roce 2009 koupil syn šéfa Gazpromu. V roce 2016 došlo k odprodeji, který byl sprovázen vyšetřováním kvůli obvinění z praní peněz.

Zdroj: http://www.pssi.cz/
Zpracovali: Petra Melová, Klára Mrázková, Milan Puchoň

204