Egypt – Prezidentské volby a povolební vývoj: Vliv na investiční klima a podnikatelské prostředí

  Egypt na cestě k demokracii?

V Egyptě se v druhé polovině června konaly první demokratické prezidentské volby. V nich měl největší šance bývalý premiér Mubarakovy éry Ahmed Šafík a umírněný islamista Muhammad Mursí. Těsným rozdílem nakonec zvítězil Muhammad Mursí (51,7 %). Co tyto volby znamenají pro další politický, sociální a především ekonomický vývoj Egypta, jednoho z nejdůležitějších hráčů v oblasti Blízkého východu?

Tahrir Square, Káhira, Egypt; foto: CBAP

Faktor egyptské armády

Prezident Mursí a Muslimské bratrstvo budou určovat egyptskou politiku jen do té míry, do jaké ji to bude povoleno egyptskou armádou. Ta kontroluje volební i povolební procesy, jelikož připustila Mursího vítězství – těsný volební rozdíl mohla zfalšovat ve prospěch Šafíka, či jinak zabránit Mursího vítězství (např. na základě jeho trestního stíhání za politickou činnost). Důvodem armádního schválení Mursího v čele země je vysoká popularita islamistů (zejména Muslimského bratrstva), mimo jiné díky jejich sociálním programům (nemocnice, školy pro chudé, organizace pomoci zbankrotovaným rodinám). Ty pomohly přežít mnohým obyvatelům v sociálně polarizovaném Egyptě s vysokou úrovní korupce a nezaměstnanosti (navíc s rychlým nárůstem populace). I USA je již dávno v kontaktu s Muslimským bratrstvem a Washington nikdy tuto organizaci nevčlenil do seznamu teroristických organizací. Mohammad Mursí bude ve své politické činnosti ovlivněn hlavně Chairatem al-Šáterem, hlavním sponzorem a stratégem Muslimského bratrstva. Al-Šáter je ve svých náboženských názorech radikálnější než Mursí, na druhou stanu jakožto multimilionář (zbohatl obchody s textilem a nábytkem) je zastáncem tržní ekonomiky a pragmatické sociální politiky, která by neměla zpomalit ekonomický růst země.

Armádní vedení (v čele s polním maršálem Hussejnem Tantawím s vazbami na Pentagon) bude nejspíše i v průběhu několika příštích držet pod kontrolou politické dění v zemi – Mursí a jeho lidé musí udržovat dobré vztahy se silovými složkami egyptského státu, protože nemají kapacity k výměně armádního vedení. Muslimské bratrstvo ani Mursí nemají jak nahradit armádní špičky loajálními důstojníky. Armáda v Egyptě je specifický fenomén, silně zasahující do sfér byznysu, protože prakticky každý egyptský důstojník má své personální obchodní zájmy a kontroluje nějaký podnik, firmu či obchod. Tato praxe trvá již několik generací. Přítomnost armády v byznysu má pevně zapuštěné kořeny a egyptský důstojnický sbor se nehodlá těchto pozic za žádnou cenu vzdát. Tím spíše, že armáda slouží jako vzor pro řadu mladých lidí, pro které je v podstatě jednou z mála (pokud ne jedinou) variantou, jak zvýšit svůj sociální status (důstojnický sbor funguje na bázi neoficiálního kastovního systému a žije odtržen od egyptské společnosti).

Mezinárodní finanční instituce na působení armády, zejména Nejvyšší rady ozbrojených sil (SCAF, tvořený zhruba 20 generály Mubarakova režimu), pohlíží poměrně negativně, protože podle nich omezuje efektivitu a flexibilitu vlády. Do budoucna není vyloučeno eskalace napětí mezi armádou a stranami, vedoucími politickou tranzici post-mubarakovské éry (hlavně Muslimské bratrstvo). To může zhoršit ekonomické, fiskální a zahraničně-politické výsledky Egypta. SCAF v podstatě kontroluje stočlenné shromáždění, které má navrhnout novou ústavu. Do této ústavy budou patrně zaneseny formule, omezující pravomoci prezidenta. Situaci nepomáhá ani skutečnost, že není jasné datum konání parlamentních voleb a vyhlášení nové ústavy (návrh ústavy by měl být hotov zhruba za 3 měsíce a poté bude následovat celostátní referendum). Mursí přebírá prezidentský úřad bez funkčního parlamentu a bez ústavy, která by definovala jeho pravomoci a povinnosti. SCAF zbavilo Mursího obvyklých prezidentských pravomocí, které by mu umožnily implementovat politiku, stabilizující zemi. Nespokojení protestanti koncem června oznámili, že jejich požadavky budou směřovány vůči Mursímu a nikoliv SCAF. Mursí zastává smířlivý postoj a hodlá vytvořit smíšený kabinet, což je vnímáno jako pokus zbavit se plné zodpovědnosti, pokud se situace bude vyvíjet pro vládu negativně. Přesto bude vést politický boj proti armádní radě ve snaze získat více moci a obnovit rozpuštěný parlament.

Zahraničně-politické důsledky Mursího vítězství

Nepředpokládají se zásadní změny ve vztazích s Izraelem. Zpravodajské služby obou zemí budou sice spolupracovat méně nadšeně než za éry prezidenta Husního Mubaraka, nicméně k revizi mírových služeb nebo vážnému ochlazení vztahů Egypta s Izraelem nedojde, třebaže nelze očekávat, že by Mursí schvaloval blokádu Gazy (kterou neuznává ani Rusko nebo Čína). Panují totiž obavy, že jakékoliv oslabení silných vztahů egyptské armády s USA by ohrozilo mírovou smlouvu s Izraelem. USA tak fakticky platí přes miliardu dolarů ročně, aby zachovalo podporu mírové smlouvě s Izraelem. Přerušení pomoci ze strany USA by nezměnilo chování armády, třebaže tato pomoc jim zajišťuje mnohé materiální výhody. USA by navíc čelilo ztrátám v případě přerušené pomoci – americké zbrojní společnosti s Egyptem podepsaly dlouhodobé smlouvy, následky jejíhož porušení přecházejí na americkou vládu, která by musela kompenzovat ušlé zisky. V současné době se USA zavázaly podporovat malý a střední byznys a budování nových průmyslových zón. Stejně tak by USA měly poskytovat roční podporu 250 mln. USD hospodářské pomoci a založit nové fondy (např. Enterprise Fund), který má pomoci zemím Středního východu a severní Afriky (MENA countries). Egypt potřebuje masivní návrat turistů a přímých zahraničních investic (FDI), protože ekonomové zahájili vyčkávající strategii, jelikož prozatím není jasné, jestli neshody mezi Mursím a SCAF přerostou v závažnější politickou destabilizaci.

Mursího ekonomická politika a dědictví Mubarakova režimu

Ekonomická politika nového prezidenta Mursího se do značné míry zakládá na snížení sociálních rozdílů mezi chudými a bohatými pomocí změn v daňové legislativě. Okolo 1,5 milionu nejchudších rodin mohou získat významné daňové úlevy. Rolníkům mohou být upsány nastřádané dluhy a budou zvýšeny výdaje na zdravotnictví. Peníze na tyto sociální programy se hodlají získat větším zdaněním bohatých vrstev obyvatelstva. Mursího veřejně deklarovaná ekonomická politika tedy klade velký důraz na přerozdělování ve prospěch nejnižších vrstev obyvatel, nicméně řada ekonomických expertů je přesvěčena, že Mursí bude realizovat tržní ekonomickou politiku, už jen díky vlivu al-Šátera. Mursího vazby na Muslimské bratrstvo zůstávají velice silné a jeho ekonomická politika se tudíž nebude příliš lišit. Výše uvedená hesla o snížení sociálních rozdílů ale naráží na poměrně tržní přístup, což odpovídá západním snahám o liberalizaci, privatizaci a otevření byznysu. Egyptská burza na Mursího vítězství reagovala nárůstem a obchod na burze se dokonce na hodinu zastavil (stabilizační krok, pokud dojde ve velmi krátkém čase k nárůstu na burze o více než 5 %) a po obnovení obchodu rostl o 3 %. Mursího vítězství bylo vnímáno jako stabilizační faktor pro obchodní klima, stimulující obchod.

Do odstranění Mubaraka v roce 2011 došlo k některým pozitivním změnám a relativně úspěšným reformám egyptské ekonomiky, na které může Mursí navázat. Jedná se zejména o fiskální politiku a ekonomický růst i v době krize díky reformám bankovního sektoru, započatým v roce 2004. Od tohoto roku se egyptská ekonomika začala otevírat, posílil se tok investic, byl liberalizován obchodní systém a akcelerována integrace do globálního trhu prostřednictvím aktivní participace ve WTO a ratifikace preferenčních obchodních dohod (GAFTA, Agadir a Dohoda o svobodném obchodu s Tureckem). Negativními stránkami egyptské ekonomiky ale zůstává závislost na importu obilí a dalších potravin i průmyslových výrobků. Strukturálním problémem je egyptská pracovní síla – egyptská ekonomika musí každý rok absorbovat 700 000 nových uchazečů o zaměstnání a v zemi panuje vysoká míra nezaměstnanosti. Egyptská ekonomika spoléhá na vládní podporu pro potraviny a palivo. Mzdy, platby úroků a podpor tvoří okolo 70 % egyptského rozpočtu, což ponechává velmi malý prostor pro další výdaje. Podle Světové banky žije pod hranicí chudoby okolo 20 % obyvatel, což komplikuje potenciální snahy vlády zrušit dotace na klíčové položky a může potenciálně podkopat vládní snahy o větší liberalizaci a otevřenější, tržnější ekonomiku. Pozitivní je, že neexistují restrikce pro převod kapitálu. Egypt totiž podepsal patřičná ustanovení MMF, podle kterých mohou zahraniční investoři plně repatriovat své zisky a dividendy. Překážkou v některých sektorech jsou pravidla pro zaměstnávání cizinců a vlastnictví společností z jejich strany. Další komplikace představují neúnosně dlouhé soudní pře, slabá ochrana intelektuálního vlastnictví, nevyhovující pozemky, zdlouhavé procedury pro zisk licencí, pracovních a stavebních povolení, přístup k infrastruktuře, právní prostředí atd. Hlavním úkolem Mursího v ekonomické politice je zpřístupnění byznysu a zbavení se elitismu, kdy někteří vlastníci čekali řadu let na vydání oficiálních povolení. Pokud daná osoba neměla vazby na Mubarakovu administrativu, bylo poměrně komplikované získat povolení k zahájení podnikatelské činnosti. Mimo jiné i proto byla řada lidí závislá na vládě či na Muslimském bratrstvu.

Vnitřní (de-)stabilizace a islamizace?

Mursího zvolení se nese ve znamení postupného upevňování pozic islamistů ve všech částech společnosti v průběhu posledních zhruba 30 let. Nový egyptský prezident se nachází na tenkém ledě, protože se pokouší vytvářet rovnováhu mezi rozdílnými politickými zájmy. Nebude se pokoušet zavést novou sociální legislativu na bázi šariatského práva, aby neztratil své liberálněji nalazené spojence nebo rozpoutal další kolo konfrontaci a střetů se SCAF, dokud nebudou vyřešeny důležitější otázky ohledně parlamentu a prezidentských pravomocí.

Nové egyptské vedení bude nuceno zajistit udržení veřejného pořádku a postupnou stabilizaci země (čehož nelze dosáhnout bez armády a policie), která je stižena velmi vysokou nezaměstnaností, napjatou situací v ulicích a problémy na Sinajském poloostrově a na hranicích s Libyí a Súdánem. Mursí má mnohem méně pravomocí než Husní Mubarak a neomezenou moc Muslimské bratrstvo nejspíše nezíská – politicky poměrně pasivní společnost je rozdělena na dva aktivní tábory a nové egyptské vedení bude muset udržovat nad vodou ekonomiku země, zakládající se na ziscích od vlastníků lodí, proplouvajících Suezským kanálem, turismu a zahraniční pomoci USA ve výši do 2 mld. USD ročně. V případě radikálnější islamizace země mohou padnout zejména 2 poslední pilíře ekonomické stability (zvýšené investice z arabských zemí dokáží tyto potenciální ztráty pouze minimalizovat, nikoliv nahradit). To si politické vedení Egypta nemůže dovolit. Tím spíše, že Muslimské bratrstvo bude muset poprvé za celou dobu své existence skutečně odpovídat za svou politiku a jedinou volbou je pragmatická, nikoliv dogmatická politika. Egypt nicméně čeká poměrně nestabilní období. Již nyní Egypt získává charakter „slabého státu“ – na Sinajském poloostrově působí teroristické buňky s napojením na teroristické organizace na Arabském poloostrově (bež větších intervencí policie či armády) a turistické oblasti podle některých zpráv začínají trpět nájezdy pouštních beduínů, kteří vydírají hoteliéry, restauratéry a pomocí násilí parazitují na turistickém ruchu (opět bez významnějších zásahů egyptských bezpečnostních složek). K destabilizaci společnosti může přispět také fakt, že Egypt je přelidněný a vládní politika se dosud zakládala na neformální snaze držet ambiciózní mládež na periferii. Politická nestabilita by mohla znepokojit investory, turisty a oficiální donory. To zase zvyšuje pravděpodobnost dalšího zhoršení egyptských ekonomických ukazatelů a úvěrové schopnosti. Podle ratingových agentur je 50 % šance, že v příštích 3 měsících dojde ke snížení investiční atraktivity Egypta. Příčinami může být eskalující politické napětí a neefektivita státního vedení v boji s ekonomickými, fiskálními a zahraničně-politickými výzvami, což dále oslabí klíčové ekonomické a externí indikátory. Většina expertů ale nepředpokládá propuknutí rozsáhlého, intenzivního násilí. Armádní vedení si je vědomo, že vyhýbání se konfrontacím pracuje v jeho prospěch. Tím spíše, že se zrušením stanného práva armáda ztratila právo zatýkat civilisty.

Závěry:

  • Mursího vítězství v prezidentských volbách nebude znamenat nekompromisní islamizaci země, lze očekávat poměrně pragmatickou politiku z jeho strany.
  • Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF) se bude pokoušet o institucionalizaci své politické moci a udrení kontroly nad procesem návrhu ústavy.
  • Ekonomická politika se bude nést ve znamení volného trhu s jistým ohledem na posílení sociálního systému a odstranění elitářství v přístupu k ekonomickým zdrojům.
  • Hlavní nebezpečí vývoje tkví v potenciální politické destabilizaci (např. konflikty mezi umírněnými islamisty a armádou), která by mohla značně oslabit efektivitu egyptského státu a odradit zahraniční investory.

Další informace, týkající se investičního klimatu, obchodního prostředí, potenciálu jednotlivých průmyslových sektorů a možnosti uplatnění Vašeho byznysu, Vám rádi sdělíme prostřednictvím našeho kontaktu: info@cbap.cz

Autor: CBAP 2012; Foto: CBAP 2012

 

607